Neviditelné království

„Cesta k neviditelnému království je předlouhá a ti, kdož ho chtějí nalézt, musejí po ní kráčet nezatíženi předchozím životem.“ „Svět se tě nebude chtít vzdát.“ Musím přiznat, že několik kapitol jsem jen tápal. Nemohl jsem se do příběhu vžít a nějak mi unikala podstata. Například na Rúlu jim nechtějí dát palivo do kosmické lodě, ale najednou už odlétají a maj dokonce i jídlo – o jídle tam nebyla ani řeč a byli rádi alespoň za to palivo – ale pak jsou spokojený, že neumřou hlady. Jako spousty dalších věcí. Je to psané rychle a spousta detailů si čtenář prostě musí domyslet nebo je vzít jako fakt a nepátrat po nich. Což bylo pro mne utrpením. NÁSLEDUJE DIALOG: ZETER - Kéž bychom žili ve světě, kde by se rozdělovaly věci . . . podle potřeby, místo jejich hromadění a smlouvání o cenách. GRIX - Nezdá se ti, že zníš podezřele jako revolucionář? ZETER - Víš, když odvysíláš informaci o spiknutí mezi Luxem a Odříkávači, lidé od tebe čekají . . . že povedeš revoluci. GRIX - Já to s lidmi neumím. Pokud mám problémy se scénářem G. Willow Wilsonové, tak musím vyzvednout kresbu. Ta je dechberoucí, úžasná a hýří všemi barvami. Christiana Warda je pro tento „očouzený“ scénář totální škoda. Každou stránku jsem si doslova užíval. To široké spektrum, pojetí vesmíru a použití snad všech barev – musím zatleskat. Tak že až někdy později dám tenhle příběh znovu, už ani nebudu muset číst. Budu se jen kochat. A snad cestou najdu neviditelné království a uslyším ten křičící šepot. Za kresbu a Galerii obálek: 70% Citát: Lidé o pravdu nestojí. Chtějí jen takové informace, které je utvrdí v tom, co si myslí.

„Lidé o pravdu nestojí. Chtějí jen takové informace, které je utvrdí v tom, co si myslí.“ Výtvarné provedení otřesné. Já prostě na digitální avantgardu moc stavěný nejsem. Nechci Christianu Wardovi upírat umělecký talent, ovšem i kresba na počítači může vypadat stylově a nemusí se spoléhat pouze na pár zvládnutých detailů a pak počítat s tím, že zbylé čmáranice nějak sjednotí a vytvaruje koloring. U téhle space opery je toho dvojnásob škoda, protože pracovat s G. Willow Wilsonovou komornější kreslíř, mohlo by Neviditelné království dopadnout naprosto jinak. Obsahově totiž vyprávění nemá daleko k vizím Alejandra Jodorowského, snad jen bez potřeby do každé druhé bubliny cpát nějaké meta-filozofické pojednání. Tohle je poměrně sympatická a přímočará dobrodružka o posádce kosmické přepravní lodi, jež se ocitne uprostřed soukolí politického skandálu a najednou zjistí, že z něj nemá kam uniknout. Ačkoli zápletka nepřekvapí vývojem, nemůžu říct, že by postrádala napětí, či klopýtala v tempu.