Čtivá červená knihovna. Autorka do knihy šikovně zakomponovala to, co se moc neobjevuje, totiž "pojídání hříchů". Odehrává se to ve středověku. Mladá Fenja je dobrá léčitelka, umí pomoci, a proto ji všude rádi vidí. Ale ona se musí ukrývat, protože ji její nevlastní matka poučila o nebezpečí ze strany cisterciáků. Navíc musí tajit, že na sebe bere hříchy mrtvých. Fenja hledá svou rodinu, putuje s vozíkem a psem Rufusem, posléze i se švarným Geraldem, který má rovněž tajemství a poslání. Vydává se za prostého řemeslníka, s Fenjou mají společný cíl cesty a oběma to společenství vyhovuje. A pochopitelně mezi nimi jiskří vzájemná přitažlivost. Následuje spousta očekávatelných náhod, oba uniknou nebezpečí a nastává happy end.

Opravdu to bylo hodně předvídatelné. Bez děje, bez vtipu, většinu knížky se tam nic dramatickýho neděje, léčitelka tlačí káru s bylinkami a učí se od šlechtice v utajení plavat, podobné kvalitativní "zvraty" tam zhruba tak jsou a opravdu nic víc, děsná nuda. Když to srovnám s jinou autorčinou knížkou, dobrodružnější, invenčnější a akčnější Nevěstou z kláštera, která se mi líbila hodně, je to velký propad dolů. Vůbec mi to nebavilo číst, bylo to o ničem. Hrdinka je léčitelka a kromě toho i pojídačka hříchů, před lety jsem četla Pojídačku hříchů od jiné autorky, od Megan Campisi, a taky to byla jiná liga. Tahle knížka mě zklamala a nepotěšila, měla jsem to vzdát po pár kapitolách a nečekat do konce, jestli se to nějakým nápadem nebo energičtějším zvratem nevylepší. A to hodnotím v rámci žánru, nečekala jsem žádný zázrak.