Soman Chainani je bezpochyby dobrý autor. Po přečtení ukázek jeho díla mi bylo jasné, že psát umí. Ne způsobem, kterým ocení dospělý čtenář, přeci jen, jeho knihy jsou ve věkové doporučení od jedenácti let, a kniha Netvoři a krásky na tom není jinak. A s tím souhlasím. Protože potom začnete v textu hledat chyby a čtení si tolik neužijete. Můj problém s knihou je trochu jinde. Byť se jedná o převyprávění pohádek a je určeno, pro jaký věk jsou příběhy určeny, měla jsem z toho trochu obavy. Třeba hned úvodní zpracování pohádky O Červené Karkulce, jehož poselství je, že krása není všechno a víc záleží na lidských hodnotách. Stejně jako zpracování pohádky Šípková Růženka, kde je hlavní postavou princ, který se zamiluje do upíra, který ho chodí v noci vysávat. Což je v základu v pořádku, ale ke konci se do toho autor tak zamotal, že jsem musela číst dvakrát. Dalším dokonalým příkladem je Locika, která chce vidět svět a nechce si vzít prince jenom proto, že jí dal hubičku, protože je přesvědčená, že tohle může dělat i bez manželství. Poznat jiné muže, kteří jí dají sice hubičku, ale ne hned prsten, a znovu zavřou do zlaté klece. Což je přesný opak toho, co pohádky dětem říkají celou dobu. A paradoxně nejlepší příběh je ten o Wendy (Petr Pan), který nám říká, že z pohádek a snění jednou vyrosteme. Takže problém je asi jasný. Já prostě nevím, komu je kniha určená. Jenže Soman Chainani napsal knihu, kterou nevím, jak uchopit. Některé pohádky jsou pouze jemně upravené a drží se v podstatě základu. Některé jsou hodně jiné a některé jsou až tak jiné, že pokud bych neznala základ, tak vůbec netuším, co se přede mnou odehrává. Očekávala jsem, že se pohádky budou držet jednoho podobného stylu. Zde mi bohužel přišlo, že autor měl tolik nápadů, které nemohl ventilovat v nové sérii, tak napsal alespoň tohle. Ve výsledku před sebou nemám konzistentní sbírku, která má hlavu a patu, ale příběhy jsou zběsile rozlítané. Jeden tam, druhý tady, není v nich žádná spojující červená nit. Sdělení je u každého z příběhů, ale jaké je sdělení celé téhle knihy? Já ho neznám. Takže to má být pouze zábava a pohádky naruby a já o tom jenom moc přemýšlím? Protože zároveň je text tak strašně jednoduše napsaný, že si nejsem jistá, zda to ocení starší čtenář. A ty autor taky musí mít. Na téhle knize jde totiž až moc vidět problém, který musí řešit autoři knih pro mladší čtenáře. Mají s nimi růst? Protože kdo začínal číst autorovu sérii Škola dobra a zla, tomu je teď kolem dvaceti, a já si nejsem jistá, zda tohle ocení. Navíc rozebraná témata samostatnosti, postavení se za svůj názor, feminismu, homosexuality, tohle by pro takhle starého člověka nemělo být něco, nad čím teprve přemýšlí. Už má mít jasno. A co potom zbyde? Ano, jak jsem zmínila, bude se šťourat v detailech. Ilustrace v knize jsou povedené. Lahodí oku, podtrnují příběh a jsou dobře provedené. Není to sice žádné veledílo, ale hodí se do knihy. Jenom kdyby jich bylo víc, ničemu by to neuškodilo. A převzatá obálka z originálu je nádherná. Jenom...nejsem fanda názvu knihy, která evokuje pohádky pouze o kráskach a jak se ve svém příběhu vyrovnávají s netvory. Nebo naopak. Což není pravda... Netvoři a krásky je kniha, která bude vypadat strašně krásně na fotkách holčiček na jejich sociálních sítích. Užijí si jednotlivé příběhy a možná se trochu obohatí o nové myšlenky. Pokud je nenaštve, jak je autor stručný a zároveň tlačí na pilu. Rodiče budou kroutit hlavou, co to od nich zase chtěli jejich dětičky koupit. A starší autorovi čtenáři si řeknou, že se raději podívají na chystanou adaptaci. Třeba bude lepší. Takhle jsem bohužel četla knihu, která byla místy strašně vyčerpávající. Každé další slovo mě táhlo dolů do bahna, pouze sem tam jsem zahlédla záblesk něčeho, co směřovalo někam ke záchraně, a potom mě další kousek zase stáhl dolů.

Po grafické stránce naprosto dokonalé dílko, bohužel povedený vizuál není vše. Možná je to jen překladem, bohužel mi vůbec nesedl přehnaně moderní tón, jaký autor svým psaním udává. Problém jsem měla hlavně se stylem psaní (překladem?), kdy se neustále objevovaly pojmy, které mi pro pohádkové prostředí neseděly. (Například "princ sekal latinu" anebo "koukal po pěkných holkách".) Co se týče obsahu, včlenění určitých LGBT, feministických, rasových a etnických otázek přišlo vyloženě na sílu. Mnohé postavy, které měly nejspíš působit emancipovaně, moderně nebo pokrokově mi bohužel připadaly spíš nafoukané, prudérní a extrémně nesympatické (Locika, Kráska). Autor se prostřednictvím svého dílka pokusil o osvětu čtenářů, kde jim chtěl skrz tradiční příběhy poukázat na to, že není podstatná ani barva kůže, ani sexuální orientace. Bohužel to mnohdy bylo na úkor příběhu, který se dostával do pozadí, aby mohlo poukazování na morální dobro více vyniknout. Jasné, nebyly všechny příběhy špatné, i já si našla své oblíbence (Rampelníček, Modrovous, Jeníček a Mařenka, Peter Pan), přesto mi nesedl způsob, jakým autor pohádky zpracoval. Za mě příběhy postrádaly tu správnou pohádkovou atmosféru, kterou já tolik ráda. Šlo napsat politicky, rasově a jinak korektní dílko, přitom ale nepřipravit pohádky o jejich kouzlo. Mnozí autoři se dokážou s podobnými tématy poprat mnohem lépe.