Nestrať sa v hlbinách

Kniha tentokrát staví hned na několika dějových linkách, které - jak se zdá - spolu vůbec nesouvisí. Aspoň zpočátku. Autorka čtenáři postupně nabízí jen střípky celé té poměrně složité skládačky, které se spojí až víceméně na konci. Jsou zde dvě rodiny, které spolu soupeří až téměř na smrt. Jedná se totiž o zabitého psa jedné z nich a to, že se jeho mrtvola znovu objevila celý rok po jeho smrti. Kdo to ale začal a hlavně proč? No a potom je tady mladá Gunndís. Ta začne pracovat jako kuchařka na rybářské lodi a následuje tím svého otce, který před lety vykonával tutéž práci, než došlo k tragickému neštěstí a celá posádka spolu s ním zahynula. Gunndís se kromě toho poměrně záhy dozví, že její otec smrt všech lidí na palubě způsobil. A potom na ni někdo spáchá útok, který se zpočátku tváří jako nešťastná náhoda. Ovšem pouze Gunndís ví s jistotou, že tomu tak nebylo. Mimo to jsou někde na skládce objeveny lidské ostatky. Nemohou být nijak zvlášť staré, ani nedávného původu. Samozřejmě tedy okamžitě vyvstane otázka, komu tyto kosti patří. A v této chvíli přichází na řadu vyšetřovací tým Karó, Týr a Idunn, známí z předchozích dílů této série. Jejich hlavním úkolem je však prozatím urovnat vztahy mezi znepřátelenými rodinami, o nichž jsem se již zmínila, poté také osvětlit záhadu obklopující ostatky. A pak je objeveno další tělo. Jak se rychle ukáže, byla to vražda, která spustí skutečnou lavinu... Mně se kniha líbila stejně jako už předchozí případy, hlavně Týr se svou zajímavě temnou minulostí mne nepřestává fascinovat ;-). Hodnotím tedy opět plným počtem a určitě se časem chystám na pokračování...

Yrsa potvrdila, že právem patří mezi mé oblíbené autory. Třetí setkání s Týrem a Karó, znovu zajímavé prostředí (rybářská loď a lávové pole), napínavá trojzápletka a originální potměšilý humor (tentokrát si vzala na mušku patnáctiletého kluka) vycházející z dokonalého pozorovacího talentu. 95 % (aktuálně 388 hodnocení s průměrem 83 %). … Když byl Ketil mladší, rodiče do něj neustále hučeli, že na lávu nesmí chodit, aby se nezranil nebo se nezřítil do trhliny. Teď už toho dávno nechali, protože jim došlo, že nejradši sedí doma u počítače a nikdy by se sám od sebe nevypravil na lávové pole, aby tam zkoumal mechy a lávové výčnělky. … Zvonku obvykle nevěnoval pozornost, protože ho nikdy nikdo nenavštěvoval. Otevřít chodili vždycky rodiče. On se s kamarády scházel na internetu, ne u dveří. … Muž stál venku s rukama v bok a mračil se. Na tom nebylo nic zvláštního. Ketil nikdy neviděl, že by se tvářil jinak. Vzpomněl si na Lísinu poznámku, že v ulici bydlí spousta magorů. Tenhle chlap mezi ně rozhodně patřil.