Nespoutaná

Tuto knihu bylo jednu dobu docela dost vidět a zněla zajímavě, takže když jsem na ni narazila v knihovně, půjčila jsem si ji. A popravdě jsem ji po dočtení odkládala s určitými rozpaky. Musím říct, že první třetina knihy mi přišla obsahem zajímavá, vtáhla mne do sebe a já měla dojem, že je plná zajímavých myšlenek ze života ženy, která se snaží změnit svůj život tak, aby mohla být spokojená a vnitřně srovnaná sama se sebou. Což bylo skvělé a mne to docela dost bavilo. Ale čím víc jsem se blížila do poloviny knihy (a platilo to obecně i v druhé polovině) jsem pak najednou měla dojem, že autorka postupně začíná ztrácet dech a postupně začíná přeskakovat z tématu na téma. Takže z toho na mi vkus začal vznikat takový chaotický mišmaš všeho možného a já se přistihla, že mne to přestává poněkud bavit. Měla jsem potřebu přeskakovat a to prostě není dobré. A to byl celý kámen úrazu, proč hodnotím tak, jak hodnotím. Byť je to teda marginálie, tak zároveň mne taky překvapilo, jak často se autorka zmiňuje o své předchozí publikaci, se kterou měla prý údajně velký úspěch - a já se marně ptala sebe, v jakých konkrétně kruzích s tou knihou měla úspěch? Kde přesně s tou knihou byla slavná? Dokud u nás nevyšla Nespoutaná, o paní autorce jsem před tím nikdy neslyšela. Tak je chyba někde u mne, že jsem nedovzdělaná? Nebo to byl úspěch jen v anglicky mluvících zemích a k nám se to prostě akorát nedostalo? Tohle se mi docela dost honilo hlavou... No nic, zpět k hodnocení. Nakonec knihu hodnotím průměrně, či lehce podprůměrně - slabší 3 hvězdy. Začátek knihy slibný, ale jako celek pro mne spíše slabší.

Tohle je kniha, o které se někdy někde strašně moc mluvilo? (?!!!!!) A kdo že je ta paní, co tu knihu napsala? Ještě, že mě stála jen 39 Kč. Vypovídá to o něčem? Ze začátku jsem byla celkem trpělivá, ale jakmile jsem už pomilionté četla, že to je ONA, vyšlo mi z toho jenom blábláblá - 300 stran o tom, jak obhajuje svůj nový život, za který si pevně stojí. To její obhajování mne moc nepřesvědčilo. Dohledala jsem si něco k autorce a jo, není mi sympatická ani trochu (stejně jako to, co psala v knihách). Na druhou stranu, Abby mi sympatická je - a myslím, že shrnula tu knihu v jedné části: "To si nemyslím. Myslím, že se musí dostat ven ze své hlavy, a ne se do ní jen dál nořit." (mluví o jedné z autorčiných dcer). Přesně o tom ta kniha je - uvěznění v hlavě, a autorce se nedaří se z té klece dostat, byť prohlašuje něco jiného. Tak úplně nesouzním s tím, že by mi rady měla udílet vyléčená alkoholička, feťačka, osoba zjevně psychicky velice nestabilní. A pak je tu taky ten boom - "proč jsou najednou všichni homosexuální?" (to je taky otázka z knížky). Nesouzním ani s tím, že malé děti jsou v desíti letech dávány do rukou terapeutů a léčba antidepresivy začíná už v kolébce. Kde jsou ty doby, kdy jsme jako děti žily venku a ne v hlavě? A zajímalo by mne více k jejímu zázemí - když se tak všude tvrdí, že zlo na nás páchají rodiče, proč se tam víc nepromítal její vztah s rodiči a sestrou? Jasně, každý občas žije v hlavě, ale asi o tom nepíše knížky ... A rozhodně překlad by mohl být lepší - výrazy jako "já, sama sobě, sebe, samu sebe" - tohle bylo hodně špatné. Kdyby měla knížka označení lgbt, tak bych asi i tu koupi zvažovala. Ale už jsem vážně zmatená, co to má být lgbt1a+ ???