Nepřizpůsobivost

Za knihu Nepřizpůsobivost získal Michael Doubek v roce 2017 Cenu Unie českých spisovatelů. Mnoho před třemi lety napsaného má dnes reálné rysy. (!) V příběhu dochází k rozpadu společnosti, ztrácí se solidarita, lidské vazby, selektují se pacienti (!)… Naštěstí obsahuje tato dystopie v závěru i trochu naděje. Naději a zejména vzájemnou solidaritu potřebujeme i dnes. Není to čtení na jedno odpoledne. Příběhy obsahují mnoho vnitřních myšlenek hrdinů, a proto čtenář se bude muset často zamýšlet. Je nad čím.

Je mi to moc líto, ale kniha mne moc nechytila. V podstatě totiž rezignuje na vyprávění příběhu, resp. jsou zde určité úlomky a střípky různých příběhů, jenže jsou zasazeny do poměrně velké porce filozofických i životních úvah (ostatně se není co divit, když jedním z hlavních témat je rakovina), jež se časem trochu začínají opakovat (zvláště kritika současnosti a sociálních sítí - ne, že bych v mnohém nesouhlasil, ale ty poznámky na toto téma se objevovaly na můj vkus moc často). Úvodní příběh je rámován setkáním v postapo době, kde se doktor setkává s Paracelsem, ale přitom čeká na jednu dívku, „vnitřní“ příběh se vrací do nedaleké minulosti a popisuje, proč došlo k pádu civilizace. Ale jak říkám, vyprávění mne moc nechytilo, protože samotný příběh je v oněch úvahách příliš utopen a těžce se v něm pak orientuje.