Nepatrně smutná žena

"Je to prostě krátká kniha, která není literaturou." - slova Natálie Kocábové Ok... A to je omluva? Za to, že jsem "musela" číst ty její nekonečné stížnosti, které se neustále množily a opakovaly? Nevím... Fakt nevím, co si myslet. Avšak to poslední, co bych chtěla číst, jsou kecy o tom, jak je tlustá a kolik kil ještě potřebuje shodit. Nebo kolik barů vymetla a kolik skleniček vypila. Máma dvou dětí. Nechci soudit. Jen mi nepřipadá, že je dobré na takovéto texty upínat pozornost. Nevím, kolik rozvedených žen by se v tom mohlo najít. Pokud by jich bylo hodně, asi by mě vážně vyděsila nezodpovědnost lidí. Čekala jsem odpočinkové čtení v duchu Nesvadbové, Kohoutové či Šoposké. Nic převratného, ale alespoň zábavného a nápaditého. V ženském časopise se to jednou měsíčně dá snést... Přesto si myslím, že je tato kniha de facto o ničem. Jde jen o citový výlev jedné nepatrně smutné ženy. Za něco stojí jen ilustrace. Myokard je úžasná.

Nečekala jsem příliš a dostala více, než jsem předpokládala. Nesmírně příjemné setkání. Něco tak upřímného jsem dlouho nečetla a nesmírně si za to autorky vážím. Sama přiznává, že zpětně by byly texty více uhlazené, ale právě pro jejich otevřenost mají sloupky větší hodnotu. Je to život přesně takový, jaký je, byť z pera kontroverzní autorky. Navíc úžasné ilustrace knihy.