Neodpovídej

Tak upřímně, tato kniha se mi svým stylem psaní nelíbila a dvě hvězdičky dávám jen pro to, že je autorkou Lucie Bechynková. Přijde mi, že zde chybí základní pravidla pro budování napětí a logiky detektivky. Do půlky máte pocit, že vás kniha strhává, od půlky se děj najednou zadrhává a začne se ubírat jiným a zvláštním směrem. A na konci knihy najednou vraha vypátrá policie a vy zjišťujete, že to je další obrat o 180 stupňů, že se objevuje úplně nová hlavní postava, o které doposud nebylo v knize vůbec nic naznačeno a nějak nechápete, kde a proč se tam ten vrah najednou vzal.

Podcast OZ si občas pustím a většina odvyprávěných příběhů mě zaujme. Zkusila jsem tedy i detektivku v podání Lucie. Schválně, jestli najde inspiraci v té spoustě cizích příběhů a stvoří z toho tříchodové menu. No, upřímně, veledílo to opravdu není, ale příběh jako takový mě bavil, a dokonce lehce předčil má očekávání. Provedení je ale sotva párek v rohlíku. Nevěřím, že si tohle Lucie po sobě přečetla a nevěřím, že to před vydáním četl kdokoliv, kdo je za výsledek zodpovědný. Je to diletantsky odfláknuté, takový jeden velký zmatek. Postav je tam tolik, že si je a jejich jména plete sama autorka. Přítel druhé oběti se chvíli jmenuje Radim Uhlíř, aby se o pár stran dále záhadně přejmenoval na Stráského, partner třetí oběti je chvíli Filip a chvíli Radim, sem tam si sama splete Tenglera se Suchoněm, takže Tenglerova přítelkyně píše Suchoňovi, a aby to bylo jo zmatečné, tak příběh je samá Jana a samá Martina a čtenáři dumej, kdo je vlastně kdo. O velkém množství překlepů ani nemluvím, to je hlavně špatná vizitka vydavatelství. Ocenila jsem osvěžující prvek v podobě chatovacích konverzací, naopak reklamy na vlastní podcast mi přišly zbytečně na sílu, to nebylo třeba. Postelové scény jsem úspěšně přeskakovala, ty mě v detektivkách ruší a otravují, nejsem na ně sebeméně zvědavá. Normální tříhvězdičkový průměr.