Není vražda jako vražda

Na českou detektivku, vycházející v této edici, jde o pěkné čtení. Mám autorku ráda, klidně by mohla psát více. Případ záhadného úmrtí uprostřed oslavy Silvestra v klubu zamotá kriminalistům hlavu. Výslechy svědků odhalují dávná tajemství a odkrývání skutečností vede k dalším vraždám. Vzájemná spolupráce na oddělení i osobní životy vyšetřovatelů jsou vítaným zpestřením, jen pár romantických scén se do detektivky nehodí, ale třeba autorka adresovala příběh hlavně ženám.

Kniha mě bavila, Mám drobné výhrady, hlavně kolem “ Alice “, nelze specifikovat, abych neprozradila více, než je zdrávo, ale připadalo mi to prostě neproveditelné - Bohdan, Elis, Dana, Alice, obvoďačka je vystavuje recepty a ničeho si nevšimla? A kde brala peníze? Z inv. důchodu, operace v Rakousku…?! Vždy mě v knihách fascinuje, jak si lidi vybavují přesně den před 15. lety, pachatele pochopím, ale případní svědkové?! Neuměla bych říct, koho jsem potkala včera cestou do Tesca, natož kdo kde byl i já sama v roce 2010… Tým byl vcelku příjemný, možná až moc kladný Také mi vadí to sexistické pojetí, to skutečně každý chlap kouká každé ženě na zadek, o každé přemýšlí, jaká by byla, a kdejaká mladá holka se hned s každým vyspí. Tady je to podáváno, jako holý fakt. Marek mi pil krev od první stránky, a Julie je známkou toho, že když se žena zamiluje, růžové brýle se odkládají nerady. Bylo to takové černobílé, ikdyž se to tvářilo komplikovaně. Četlo se to dobře, množství postav bylo jasně vydefinováno, tudíž se mi ani moc nepletly, což hrozilo. Pohádkový nádech umocňuje i množství zemřelých a odstěhovaných do ciziny. To je častý nešvar, co s příbuznými, kt. se nehodí do příběhu, necháme je umřít nebo zmizet do zámoří.