Není vrah jako vrah

No, takhle - čtyři hvězdičky dávám hlavně z toho důvodu, že mě tahle problematika zajímá a myslím si, že je dost důležitá; a kvůli nakladatelství, které vydává super knížky. Jinak by mé hodnocení možná bylo o hvězdičku nižší. Proč? Protože ten úplně první případ je tak krásně rozebraný, popsaný, i s psychologickými posudky pachatele (!), což vnímám jako velmi užitečné. Bohužel, ten první případ byl také jediným, který byl takto podrobněji popsán, včetně posudků apod. Další případy už jsou trochu více "odfláknuté", samozřejmě většinou mají nějakou závěrečnou poznámku na konci; ale právě proto, že je tohle téma tak důležité si myslím, že je dost škoda, že těm dalším případům (nebo alespoň některým z nich) se autor také tak nevěnoval. Ten rozhovor s autorem na konci vnímám jako poměrně zbytečný, na těch stránkách se mohlo využít některých psychologických poznatků z hlediska forenzní psychologie nebo se ty stránky mohly využít třeba k dalším posudkům. Knížka se dá přečíst v pohodě na jeden zátah, autor píše čtivě, zkrátka a jednoduše - je to oddechová četba. Když pominu citlivější povahy, kterým se při slově vražda křiví palce u nohou. Poselství knihy zní - není vrah jako vrah - takže leckoho může překvapit, že ta plachá žena, kterou manžel pravidelně týrá, nakonec do manžela zabodne nůžky a zahrabe ho do uhlí a je schopna několik let zapírat, nebo ten uzavřený chlápek, který byl de facto podpantoflák, nakonec plánovaně a důmyslně zabil svojí manželku. Mezi vrahy často nespadají tzv. nějak vyšinutí jedinci, naopak. Často mezi nimi jsou relativně běžní lidé, kterým se prostě jednoho dne udělá tmavo před očima, nervy už to neunesou a zabijí.

Určitě kniha ojedinělá, zvláště ve sdělení, že i z letitých kolejí se dá vyjet, žel ke škodě obou stran. První příběh je zpracován exkluzivně, některé další zaujmou, ke konci se ale “okolnosti” opakují.