Nenávisť

Poviem na rovinu, že kriminálky nemám príliš v láske. Ani severské, ani slovenské, ani azerbajdžanské. Napriek tomu mi Nenávisť sadla a s jemne prižmúrenými očami jej musím dať 4*. Prípad je dostatočne zamotaný, ale zároveň svojím spôsobom na konci príjemne jednoduchý, hlavný vyšetrovateľ Leo vcelku obstojný sympaťák a Juraj Thal má pútavý štýl písania, ktorým ma bavila oveľa viac, ako Dominik Dán (od ktorého sa mi už nič čítať nechce, na rozdiel od Jurajovej tvorby). Troška by som možno skritizoval niektoré bizarné slová (čoby, komótne). Istú schizofréniu vnímam u nadávok, kedy sa používajú útrpné „chumaj“ alebo „krava neukojená“ (čo nie je OK) a na ďalšej strane naplno zaznie vulgarizmus najhrubšieho zrna (čo OK je). A tiež by som si nabudúce lepšie rozmysle, či použijem vetu „musí ubehnúť 48 hodín, až potom treba nahlásiť nezvestnú osobu“. Naopak palec hore za pár zábavných scén s vyšetrovateľovou manželkou resp. za dialógy medzi nimi.

Četlo se mi to opravdu dobře, každá kapitola ve mně vyvolávala další a další emoce a těšila jsem se, až přijdu na to, kdo má celou věc na svědomí (a skoro jsem to uhodla!). Místy to bylo i docela vtipné. Autor má vážně dobrý styl psaní. Jediné, co mi trochu vadilo, byla ta inklinace k severským detektivkám a až přílišné rozebírání života detektiva Lea, osobně bych se bez toho obešla. V oblasti symboliky mi kniha trochu připomínala Anděly a démony Dana Browna. Ještě víc jsem si však uvědomovala podobnost s Nesbeho Pentagramem a na konci i s Červenkou. I tak jsem si četbu opravdu užila a musím knihu tohoto slovenského autora jen doporučit.