Nenásytný

Už jsem o DT četla knihu novináře Boba Woodwarda. To byla, myslím, větší síla a mnohem lépe napsané, než rodinné vyprávění Trumpovy neteře. Jak je asi jasné, tahle široká rodina není vzorem laskavosti, empatie a porozumění. Vychází ze strohého německého podhoubí, které vplulo do divokého (polo)mafiánského prostředí v Americe počátkem 20. století. Všichni se k sobě chovají chladně, bez emocí, dvě nejmladší z pěti dětí (jedno z nich je Donald) dokonce dlouhou dobu vyrůstají bez fungující matky. Jejich fyzické potřeby jsou zajištěny, ostatní jako by neexistovaly. Zaujala mě rodinná historka, kdy se nejstarší syn Freddy zeptá u večeře, jak se mimina dostanou mamince do bříška. Jeho otec a babička ztuhnou, vstanou a beze slova odejdou od nesnědeného jídla. Chlapec je zmatený a nikdo mu nevysvětlí, co řekl tak strašného. To, že otec nakonec ze všech svých dětí upřednostňoval jediné, protože bylo ten správný dravec a jak Trump nejstarší rád říkal "zabiják", nepřekvapí. V podstatě ve svém synovi podporoval jeho horší vlastnosti na úkor jiných. Nejstarší syn Freddy doplatil na to, že modelu svého otce neodpovídal a neměl dost síly si stát za svým názorem, jak chce prožít život. Jeho odchodu nikdo z rodičů a sourozenců nijak zvlášť nelitoval... Co s ním, slabochem. Je jasné, že Donald Trump má všechny myslitelné negativní vlastnosti, ale tahle kniha ho alespoň u mě trochu polidštila. Autorka (povoláním psycholožka) se zuby nehty snaží být objektivní. Na konci ale její nenávist ke strýci, který ji podle všeho připravil o milionové dědictví, přeci jen vypluje na povrch. To když tvrdí, že DT by s velkou chutí klečel na krku George Floyda místo policisty. Možná si autorka, dcera zavrženého nejstaršího syna, neuvědomuje, že ji samotnou dysfunkční rodina Trumpových mohla také dost poznamenat. Nicméně bylo docela zajímavé do téhle (ne)mocné rodiny prostřednictvím jednoho člena nahlédnout.

Tak trochu symbolicky dočteno v den, kdy již bylo jasné, že Donald Trump hlavou USA podruhé nebude. Od knihy jsem asi čekala více faktů či trochu jinou formu, nakonec se, dle mého, jedná o spíše sociologický exkurz do prostředí, ve kterém Donald Trump vyrůstal, s velkým důrazem na postavu jeho strašího bratra (otce autorky) a vztahu jejich otce k nim a k jejich sourozencům. Takže, chtíc nechtíc, se mi celou dobu hlavou honila myšlenka, možná trochu otřepaná, že za všechno můžou rodiče. Uznávám také, že pro mnohé čtenáře nebudou asi některé příhody v knize uvedené žádnou novinkou. Pro mě byly - občas mi nad jednáním rodiny zůstával rozum stát a občas jsem se cítila dost frustrovaná. Přes počáteční nedůvěru, kterou ve mě vzbudil autorčin styl psaní v úvodu, jsem si nakonec vlastně zvykla a nebyl-li to trhák, bylo to aspoň hodně zajímavé počtení.