Nemrtvá zbraň

V jednom z komentářů k Nemrtvé zbrani jsem se dočetl, že je to vlastně jihokorejské drama převlečené za space operu – od té doby se na tuhle sérii nedokážu dívat jinak. Jasně, je plná technologií, podivností, matematiky a obecně pokroucené budoucnosti. Zároveň ale nevsází na klasickou směs bitev a militaristických onanií. V mnoha ohledech je velmi civilní – víc než na okázalé popisy válčení se soustředí na to, co se děje v zákulisí. A když už se bojuje, daří se Nemrtvé zbrani, stejně jako předešlým knihám, vyhýbat zbytečnému patosu. Akce je rychlá a efektivní, tak jak by měla být. Po příběhové stránce Nemrtvá zbraň utahuje většinu potřebných šroubů. Ani tentokrát se přitom Yoon Ha Lee nebojí být netradiční a situace či zápletky neřeší na sílu co nejefektněji. Je spíš chytrý než pompézní, a pokud jeho zápletka směřuje k diplomatickému konci, prostě vám do ní nenarve vybuchující planetu a zmasakrovanou flotilu. I proto je Mašinérie říše sympatická a v konečném důsledku velmi uspokojivá.

Rozhodně zajímavá série,která stojí za (opakované) čtení. Je v mnohém jiná. Nejenom "technologií", ale i kulisami. Tolik zeleniny, pokojových rostlin a pletacích jehlic si v military sci-fi nepamatuju. Autor dokázal v každém díle přijít s něčím novým, a přitom samotné fungování jeho vesmíru (kalendáře) doopravdy můžete pochopit až po posledním díle. Zajímavě si pohrává taky s otázkou genru a osobnosti. Není opulentní, mísry je to překvapivě dost sarkastické. Těžko uvěřit, že jde o debut.