Nemohu přestat proklínat

Tak hele, asi takhle. Povedlo se mi ze schránky vymazat svůj úžasný komentář o délce románu a nechce se mi ho psát znova. Jakože fakt ne. Ale abych po měsících ticha alespoň něco napsala, tak ve zkratce: Druhý díl mě nějak přesvědčil, že autor rozhodně zamýšlel vše co udělal, tak jsem moc nevnímala, že postavy nejsou stále moc rozvinuté. Ve třetím díle mi to ale už trochu vadí. No vážně, nebyl by ten příběh stonásobně lepší, kdyby byla šance, že nás osudy studentů nějak více než úplně okrajově zasáhnou? Pak je tu teda příběh "Maďarky", který končí tím, že Ries víceméně zničehonic úplně změní charakter (a stejně mi přijde že ani za moc nestojí). A ostatní postavy (včetně Saejamy, bohužel) taky nakonec nemají moc hloubku. A o té úžasně prokleté společnosti jsme se taky dozvěděli kulový. Přijde mi to jako škoda. Art style se mi líbí a stále si myslím že autor umí celkem vyprávět. Nápad je to, koneckonců, taky dobrý. Prvním to začíná, čtvrtým to končí, a i když už fakt nedoufám, tak si ho přečtu. Přece jen mě zajímá jak se to "zakončí". Ale tak dobře, brečet dál budu teprv až vyjde důvod.

Opět díl plný akce. Zbožňuju vyšetřovatele. Přijde si s tou svojí dýmkou, ale přesně ví, na co se zeptat, aby vytěžil maximum ze své schopnosti. Rozhodně si čtení užívám a těším se na další.