Němá dívka

Opět přečteno jedním dechem. Tento díl je ještě lepší, než minulý, ke konci přestávám napětím dýchat. Jak autoři dokáží vygradovat napětí až do poslední stránky je obdivuhodné. Celou sérii jsem četla už před dvěma lety, a užívám si ji snad ještě více i podruhé. Sebastian rozehrává tolik her a jeho život se skládá z tolika polopravd, že je obdivuhodné, jak z toho spisovatelé vykličkují. Příběh i postavy jsou výborně propracované, čtení bez hluchých míst a vyšetřovací tým se zdá být sympatický a skvělý. Ale to také může být jen zdání. I když se na televizi téměř nedívám, jenom díky této sérii jsem si pustila švédský seriál Most, u kterého se právě Hans Rosenfeldt zúčastňuje jako scénárista i tvůrce. Ten také nemá chybu.

Ani tato kniha ze série případů se Sebastianem Bergmanem nezklamala! :-) Tentokrát autoři hned na úvod čtenáři naservírují vraždu celé rodiny, včetně dvou malých chlapců. Na začátku se zdá, že tento strašný čin bude těžké vyřešit, protože chybí jakékoliv vodítko. Ale již brzy se ukáže, že zde jeden svědek byl. A sice sestřenice obou zabitých dětí Nicole. Ta se ovšem schovává a nikdo netuší, kde by mohla být. Sebastian Bergman ji ale - jak jinak - najde ;-). Dívka však nemluví a jen maluje obrázky. Přesto se poměrně brzy vrah dozví, že ho někdo viděl, a tak začíná Nicole pronásledovat s jediným cílem: zabít ji také... Zda se mu to podaří a zda začne šokem oněmělé děvče mluvit, už neprozradím ;-). Kromě toho se - jak se dá očekávat ;-) - i Bergmanův soukromý život posune o kousek dál. Knihu se ale přečtěte sami, podle mého názoru je tato řada skvělá a já se už těším na pokračování...