Dávám velkorysé 4 hvězdičky. Je to totiž koncept, kterému věřím. V podstatě jde o to, že pokud se zaměříme pouze na krátkodobé výsledky (bez ohledu na udržitelnost), budeme dlouhodobého ztrácet. První kapitola obsahuje syntézu současných myšlenek, zbytek doplňuje předložený koncept a několikrát jsem si říkala: dobré poselství, ale mohlo by to mít o polovinu stránek méně. „Vydávat růst pro růst za firemní vizi je jako jíst jen proto, abychom nabírali na hmotnosti. Manažeři pak sahají ke strategiím, které vedou k růstu bez jakéhokoli kontextu či vyššího smyslu. Není překvapením, že - stejně jako u lidí - organizace, které jedí jen aby tloustly, nakonec budou trpět zdravotními neduhy.“

Rovnou říkám, že tato kniha můj (podnikatelský) život nezměnila, ale některým z vás by mohla. Ale začněme od začátku. Simon Sinek má dar o věcech mluvit srozumitelně, ale vedle toho trpí syndromem klasického amerického okecávání. Hlavní myšlenka knihy padne v úvodu a pak se již jen rozepisuje více do šířky. Na jednu stranu chápu, že knihu o 20 stran by mu nikdo nevydal, a na druhou stranu jsou čtenáři, kterým se ta myšlenka musí pořád a dokola mlátit o hlavu a popisovat na mnoha příkladech, než ji konečně pochopí a vezmou za svou. Já jen, že jak mám již pár podobných knih za sebou, tak už mne to trošku štve :-). Hlavním mottem knihy je, že podnikání (ale i život) je nekonečná hra. Hra, kterou nejde dohrát a jejím cílem není zvítězit, ale udržet se ve hře. Kdo v této hře hraje stylem konečné hry, že ji jednou jakoby dohraje, ten brzy narazí. Tuto myšlenku pak autor dál rozvádí směrem k vedení lidí, důvěře, byznysu, inovacím a tak dále. Pro mne ta kniha byla důležitá v tom, že jsem si uvědomil a pojmenoval, že přesně takto funguji posledních 20 let podnikání. Ač myšlenka nekonečné hry je velmi jednoduchá, tak dokázat ji takto srozumitelně pojmenovat je něco, s čím mi kniha udělala velkou službu. Jedna věc je, když se nějak 20 let chováte a děláte to intuitivně a něco trochu jiného, když to začnete dělat vědomě. Osobně znám ve svém okolí (nejen z pohledu byznysu) mraky lidí, kteří k prácí a životě přistupují se stylem konečné hry - že se teď hecnou a má to konec, že to končí vyděláním nějakých peněz, dosáhnutí cílů, postavení domu, dosáhnutí důchodu apod. Co můžu říci je, že nikdo z nich není nijak šťastný. A i když v podnikání jsou úspěšní a často mnohem více než já, tak bych si nevsadil, že tomu tak u nich bude třeba i za 5-10 let. Tak jak to mají nastavené u sebe či ve firmě, není udržitelné a vědí to i oni sami, což jim způsobuje stres. Změnit styl uvažování je velmi těžké a tato kniha to za ně/vás neudělá, ale může to být alespoň pomyslný první krůček.