Několik dnů

Po REFLEXÍCH jsem si ze zvědavosti přečetl od Gála ještě jednu knihu, jelikož jsem si moc nebyl jist, jak jej mám vlastně vnímat. Poněkud roztěkaný a útržkovitý styl, u nějž kvalita a relevance výpovědi dosti variuje, je vlastní i NĚKOLIKA DNŮM. Zřejmě se jedná o autorův způsob, jak přistupuje k tomuto druhu jakési osobní esejistiky. Přesto jde o knihu o dost zajímavější. Je zde sice několik kapitol, které jsou dokonce shodné s REFLEXEMI (výpisky z četby knih, které jej v dané době hluboce zaujaly), nicméně podstatné je zejména zachycení několika polemik a dialogů. Předně je jimi publikovaná mailová komunikace Fedora Gála s jistým rasistou, kterého v knize oslovuje Matěj. Matěj je evidentně inteligentní a vzdělaný (trpí v tomto směru ovšem evidentním komplexem, jelikož dává svoji vzdělanost příliš okatě najevo – kupříkladu celkem bez vztahu k dialogickému kontextu oznamuje, že právě čte Foucaultovu PSYCHOLOGII A DUŠEVNÍ NEMOC, aby si o něm snad Fedor či někdo jiný nemyslel, že je nějaká trubka). V rozhovoru se ovšem pěkně rýsuje hranice jeho uvažování a principy argumentace. Obdobně je pak např. zajímavý dialog s jedním Fedorovým přítelem o tom, zda nese bílý muž vinu na chudobě zemí třetího světa či příspěvky k vymezení a pochopení konceptu identity.