Někdo klepe

'Dokážeme věci ocenit, teprve když už je nemáme.' Dlhý čas som 'Někdo klepe' odkladala... Čitateľnosť tomu uprieť samozrejme nemôžem, ale mne to prišlo nereálne od začiatku až do konca presne ako v 'Není úniku'... Leo byl promáčený. Vypadal, jako by ho pronásledoval miniaturní dešťový mrak jako v kresleném filmu. Košile se mu úplně přilepila ke kůži a já nemohla odolat a musela ho štípnout do vykukující bradavky. Stáhl se. "Co to mělo být?" vyjekl a pleskl mě po prstech. "Byla přímo tam. Volala na mě." "Volala na tebe?" "Dívala se přímo na mě," ujistila jsem ho. "Volala, abych ji štípla." "Takže teď mluvíš bradavštinou?" "To si piš, kámo. Tři lekce týdně celé čtyři roky. Nechci se chlubit, ale ovládám jak klasickou, tak tu církevní." "Nikdy dřív jsem tě tolik neuctíval."

Kniha byla čtivá i napínavá. 3/4 knihy se čtenář nenudí a byla tam celá řada osob s otazníkem na zádech...Leo, Wilksová & Messer, záhadný Carlsson..do toho jsem časem trošku podezíral i Trevora..čekal jsem, že to vyústí v nějakou zajímavou zápletku, ale zkazilo to finální "rozuzlení"...kvak..kvak... --SPOILER-- Vadí mi takové ty "podvody" na čtenáře, kdy čtete nějaký příběh, který se určitým směrem vykresluje a je vyprávěný z pohledu hlavní postavy, aby se to pak celé obrátilo a vlastně vše, co vyprávěla daná postava, se stalo vlastně úplně jinak...kdyby bylo cokoliv jinak, pak to beru. Ale ne, když se obrátí naruby vše, co je vyprávěno z pozice té hlavní postavy. Sice je to překvapivé, závěr je z toho pohledu i originální, ale když se to pak shrne během pár stránek a doslova utne tím, že hlavní postava vlastně ráda vypráví příběhy, zjistíte, že jste celou tu dobu povalovali v puse sladký bonbón, a ten ve finálně hodně zhořkl... --KONEC SPOILERU--