Někde ještě svítí slunce

Knihu doporučuji. Kniha je vhodná jak pro mladší čtenáře, tak také pro dospělé. Je založena podle skutečné události. Je psaná v první osobě přítomného času, což ještě více umocňuje prožitek, který budou mít čtenáři při čtení této knihy. Moje celkové hodnocení je 100 %. Tato kniha bude patřit mezi knihy, na které budu dlouho vzpomínat. Hlavní postavou je Michael (Míša), mladý chlapec, který je společně se svou mamkou a sestrou deportován do koncentračního tábora Terezín. Popisuje také události před deportací. V Terezíně se seznamuje s chlapci svého věku, nejvíce na něj zapůsobí jeho vychovatel Franta, který mu a ostatním dětem vštěpuje morální zásady. Všechny děti, které sdíleli místnost číslo 7 ve školní budově L417 ho mají za vzor. Oceňuji na Frantovi, že se věnoval dětem po všech stránkách a po celý čas byl jejich velkou oporou. Někdy také děti prováděly lumpačiny, např. polštářová válka. :) Míša má rád fotbal, takže v koncentračním táboře probíhají mezi chlapci také různá fotbalová utkání. Jejich heslo, které vykřikují při zápase a které je posiluje nejen při hře, je: "Rim, Rim, Rim, tempo nešarim". Samozřejmě v knize se nachází hodně smutných událostí, které nepochybně musí zasáhnout každého člověka, který bude pročítat tuto knihu. Nachází se v ní řada momentů, při kterých jsem pociťoval úzkost a smutek. Smutné je, že mezi nežidovskými dětmi se projevovala nenávist vůči židovským dětem stejného nebo podobného věku. Tyto děti se nechovaly správně a ubližovaly židovským dětem. V knize se dočtete o události, která postihla Míšu, když ještě bydlel v Praze se svou rodinou. Jak se píše v úvodu, autor nemohl nalézt vydavatele pro svou knihu z různých důvodů, nicméně po čase se našel nakladatel, který ho nasměřoval na publicistu Todda Hasaka-Lowyho, který napsal tuto knihu na základě vzpomínek Michaela Gruenbauma. Kniha je koncipována pro mladší čtenáře. Lowy v doslovu píše, jakým způsobem psal tuto knihu, vyjadřuje se k tématu - Knihy podle skutečné události. Oceňuji, že navštívil Prahu a prošel se místy, o kterých mu vyprávěl Michael Gruenbaum. Společnými silami vznikla kniha, která je výborně napsaná, čtivá, kniha plná emocí a určitě si zaslouží, aby se dostala do povědomí většímu počtu čtenářů. V knize se vyskytují fotografie z archivu Michaela Gruenbauma a také výtažky z Památníku.

Děj vypráví židovský chlapec, který byl odsunut s maminkou a sestrou do Terezína. V táboře byl umístěn s chlapci, kde vytvořili společenství, ve kterém se povzbuzovali, takže on byl za to vděčnosný. Měl to štěstí, že se z koncentračního tábora vrátil, ale hrůzy, které tam jako dítě prožil, na ty nemohl zapomenout.