Nejzasutější vzpomínka na lidi

Literatura o literatuře v té nejlepší podobě, tak, jak by se mohla líbit i Binetovi nebo Ecovi. Sarr napsal skvělý román o fiktivním spisovateli, do něhož vtělil (možná) své vlastní rozpory. Francouzskou literární tradici a africkou kulturu, následky kolonialismu, vykořenění spisovatele mimo jeho rodnou zemi, záběr je ale mnohem širší, jak časově, tak tematicky. Kniha vyžaduje pozorné čtení, odmění se vám ale výjimečným literárním zážitkem, vybroušeným jazykem a příběhem, jehož bohaté linky se nakonec bezchybně propojí. Další důkaz, jak dobře si Argo vybírá své překladové knihy.

Hledáte-li životní čtenářský zážitek, sáhněte po románu Nejzasutější vzpomínka na lidi. Protože pokud existuje dokonalost, zosobňuje ji pro mě právě tato kniha. Nejzasutější vzpomínka na lidi narušila veškeré mé pořádky. Po dlouhé době je to kniha, která mnou prostoupila, absolutně mě naplnila, nadchla mě a upoutala, a dostala se na vrchol pomyslného žebříčku knih, se kterými bych chtěla uvíznout na opuštěném ostrově. Jedna kniha, přitom jako byste dostali knihy dvě, tři, deset... Jako by ukrývala samotnou esenci literatury - lásku ke knihám, vášeň k psaní, vhled do literárních krádeží… »Vždycky jsem si myslela, že každá vydaná kniha je sumou všech knih, které spisovatel zničil, než dospěl až k ní, nebo výsledek všech těch, co vydržel nenapsat.« »Já se nikdy nestanu spisovatelem, protože chovám k literatuře přímo posvátnou úctu a bázeň.« »Literatura se nedá zjednodušit ani vykrátit, literatura zůstává a zůstane vždy; výsledkem je literatura, provokativní literatura, která je zároveň odpovědí, problémem, vírou, hanbou, pýchou, životem.«