Nejšťastnější muž na Zemi

Toto je příběh o muži, který přežil válku a Osvětim. Viděl hrůzy holokaustu, přišel o rodiče, příbuzné, přátele. Viděl jak se lidé změnili ve zrůdy. Možná si řeknete, že takových jste už četli mnoho, ale Eddie přežil a dokázal jit dál. Dokázal mít rodinu, lásku, vnoučata a radost ze života, z práce. Radost z každého dne. To je něco, co ani dnes plno lidí neumí.. Měj vždy hodně lásky a o ni se chtěj podělit, mnoho zdraví a snaž se ho uchránit, a mnoho dobrých přátel, kteří vzdy tě budou hájit.

Knížka, kterou by si měl v dnešní době přečíst každý. Je v ní obsažena celá životní pravda: totiž, že nejdůležitější v životě je zdraví a pocit štěstí - schválně píšu pocit štěstí, protože to opravdu záleží na každém z nás, jak si to nastaví v hlavě - můžu si najít desítky důvodů proč nemůžu být šťastná, ale naštěstí mě stačí jeden proč šťastná jsem : jsem zdravá - tzn. můžu pracovat, svobodně žít a rozdávat radost druhým. Peníze v tom nehrají vůbec žádnou roli. Je důležité si každý den najít důvod k radosti a radost rozdávat svému okolí. Totiž naše okolí funguje jako odrazová stěna : jakmile rozdávám radost, tak se mi vrátí, někdy desetinásobně:)

Dala jsem si předsevzetí napsat každý den aspoň jednu recenzi ke knize. Teď vím, že to nesplním. Recenze bude hodně dlouhá a upřímná. Pardon, ale tady se potřebuji vypsat... "Život má větší cenu než bankovní konto." K příběhu: podtitul knihy mluví za vše - Přežil Osvětim. Dvě slova, milion nevinných životů, nekonečné zvěrstvo. Tvář muže na obálce s číslem na předloktí je více než výstižná. Ne není to obyčejná tetovačka, číslo na kamaráda ani Eddieho ubytovny. Nepůjde smýt, zůstane na celý život. Jako připomínka toho, co vše zažil. Kdybych napsala seznam všeho, čím si nejen v nize, ale hlavně v osobním životě prošel nebude to stačit. Tak aspoň několik: skrývání identity, boj o život, smrt, útěk, hlad, práce v nelidských podmínkách, zima, smutek po svých nejbližších, a zejména to nikdy nepochopení Eddieho: " nemohli jsme pochopit proč nás uvěznili. Nebyli jsme zločinci." Autor se dožil 100 let ,ale bohužel loni začátkem října zemřel. Co slíbil, dodržel: každý den se usmíval. Úvaha na závěr: proč musí každá kniha o 2. sv. válce psala ich- formou začít tak pěkně popisem života a tradic a postupně přejít k tomu nejhoršímu? Na tuhle otázku se tuším odpověď zatím najít nepodařilo. Myslím, že těch málo přeživších, co ještě žijí (a bohužel další takový zemřel) a podle pravdy vypráví světu jak to doopravdy bylo. Druha, ale méně pravděpodobnější domněnka je, že postupné napětí a gradace ve čtenářích vyvolává touhu a zvědavost číst až dočíst knihu do konce. Já nejsem výjimka. Skvělá kniha.

Život může být krásný, když si ho krásný uděláš. Je to na tobě. Kniha, která vypráví paměti. Dojemný příběh o naději, jak najít sílu a dokázat žít!!!! A zase si připomenu čeho si vážit, nestresovat se kvůli maličkostem... Krásná moudra, doporučuji!!!

Toto je příběh o muži, který přežil válku a Osvětim. Viděl hrůzy holokaustu, přišel o rodiče, příbuzné, přátele. Viděl jak se lidé změnili ve zrůdy. Možná si řeknete, že takových jste už četli mnoho, ale Eddie přežil a dokázal jit dál. Dokázal mít rodinu, lásku, vnoučata a radost ze života, z práce. Radost z každého dne. To je něco, co ani dnes plno lidí neumí.. Měj vždy hodně lásky a o ni se chtěj podělit, mnoho zdraví a snaž se ho uchránit, a mnoho dobrých přátel, kteří vzdy tě budou hájit.