Nejlepší léta slečny Jean Brodieové

Já jsem nadšená. Nestává se úplně často, že knížku otevřu nahodile a bez nároků, a ona se vyloupne takhle skvěle. Ovšem s komentářem bych si asi tentokrát nijak snadno neporadila. Poté, co jsem lehce povzneseně minula název a líbeznou fotku na přebalu, jsem si už celou dobu připadala jako na speleologické výpravě. Moje literární čelovka svítila ostopéro, a já objevovala a objevovala a neskutečně jsem si lebedila (také díky přepychovému překladu pana Martina Pokorného). Naštěstí už se shrnutí výtečně zhostil Taťka Hraboš. A tak "drobničky" dojmů nás ostatních nechť jsou jen přitakáním řečenému...

Autorka má příjemný styl psaní, zpočátku jsem byla nadšená. Jenže. Stejně jako los jsem měla osypky ze slečny učitelky od prvních stránek. Sama bych rozhodně nebyla správnou adeptkou dívčí školy natož této učitelky. Je jasné, že autorka čerpá z vlastních zážitků jako třeba C.S.Lewis. Za mě rozpor mezi hledáním obsahu dětské duše, jeho vyváděním ven a násilným vkládáním do srdce nemusí být tak obrovský. Záleží právě na osobnosti učitele. Příběh hodně klame tělem, pod povrchností jsou zvláštní zákoutí, ale mě v nich příliš nebavilo tápat. Alespoň zrnko humoru jsem si odnesla: "Nechci mít pohlavní styk," řekla Sandy. "Já taky ne. Vezmu si někoho čistého." "Vezmi si karamelu." Kdo máte chuť poznat atmosféru Edinburghu třicátých let, račte vstoupit, jazyk i překlad je skvělý a o přemýšlení nepřijdete . . . . ale TOP koment je nahoře soukroma :o)