Někdy jdeme proti vůli vyšší moci, ale nezměníme nic, co je jednou dáno. Tato jediná věta z románu vlastně charakterizuje děj celého rozsáhlého příběhu. Nádherný, tragicko - romantický příběh, po jehož dočtení jsem chvíli zůstala sedět a musela jsem nechat v sobě doznít všechny ty pocity, emoce, smutky... Musela jsem zpracovat ten výjimečný zážitek, který mi tato kniha přinesla. Nedotknutelný je jako větrná smršť, je neuvěřitelně dojemný, nemůžu ani uvěřit, že ve dvou životech je možné zažít tolik zla, neštěstí, krutosti, tolik ran osudu. Příběh Ráhula, mladíka z Bombaje a chudé dívky Julije z Ukrajiny mě zasáhl přímo do srdce a také mi trošku otevřel oči. Děkuji autorce Monice Wurm za tento zážitek !

Kniha má dvě dějové linky, které nás seznamují s osudem dvou mladých lidí. Ráhul pochazi z Indie a patří do té nejchudší vrstvy tzv. nedotnutelných. Živí se krádeží, pro své společenské postavení se mu nedaří nalézt zaměstnání. Julie žije s matkou a chce změnit dosavadní způsob života. Rahul se ocitá ve firmě, která se přes internet živí finančními podvody. I Julie využila nabídky přes internet, když hledá s matkou uplatnění v zaměstnání, aby si vydělaly na živobytí. Přiznám se, že knihu jsem musela hodně krát odložit, protože tolik utrpení, násilí, co zažívají obě osoby bylo někdy na mne až moc. Dokonce jsem přemýšlela, že už s knihou skončím pro ten veškerý hnus, ale lákalo mne, jak dopadne příběh, ve které obálka knihy nabízí otázku: " Přinese jim osudové setkání štěstí?" Vadila mi naivita u ubou hlavních postav, kterou jim neustále spisovatelka dávala dennodenně jako zákusek ke snídani, a pak z ní čerpali celý den. Při každé přečtené kapitole jsem se ptala, " Proč je autorka na své vymyšlené postavy zlá a dává jim do vínku jen pocit viny, pocit nicoty a prázdnoty, že si hrdinové sahají až na nejhlubší dno . " Je pro mě nepochopitelné, kam až sahá lidská krutost v zemích, kde ještě vládne otroctví nebo stále neukojená touha po penězích, kde člověk nemá žádnou hodnotu. Velmi smutný děj misty až mi připadalo, že spisovatelka s tou krutostí to opravdu přehnala. Myslím si, že autorka v příběhu dávala až moc zbytečně veškerá trauma oběma lidem jak psychická tak i fyzická a tím pádem může mnoho čtenářů hlavně u žen odradit ve čtení a celkovém hodnocení. Jak vidím v komentářích již u takoví jsou. I já jsem ke konci už hodně přeskakovala, moje city už to nedávaly.