Nedočkavý motýlek

Knížku máme z knihobudky. Viděla jsem barevné obrázky, tak jsem ji vzala, že si ji doma prohlédneme, přečteme, když nezaujme obratem vrátíme. Jaký omyl! Dítě velmi zaujala a já trpím! Už byla vyžadována nejméně 5x. A poezie je na úrovni mojí tvorby na prvním stupni ZŠ (škoda, že jsem to v rámci nějakých přesunů ztratila a už si nepamatuju celé básničky, nyní nemohu své tvrzení dokázat). Jedna z básní, která je moje opravdu neoblíbená už tu je. Dárečky. Lidé dobří, už, prosím, konečně pochopte, že ježci jablka nežerou. Pravda, tady se nepíše, že by je přímo jedli, ale zároveň básnička ani nijak nevysvětluje, proč tedy ježek nese ježčatům jako dárečky jablka. Rozhovory o obrázku k této básničce u nás doma vypadají zhruba takto: "A proč se tenhle ježek tak diví?" "Protože nechápe, co budou s těmi jablky dělat!" Ale úplně nejvíc z celé knihy mě dostává báseň Housenka. Nedokážu vysvětlit, proč zrovna tato. V rámci knížky nijak nevybočuje, ale mě nějak obzvlášť vytáčí. Dítěti se líbí o to víc. Housenka Okusuje housenka malé listy kopřivám, ano, jak vám povídám, pro ni je to pochoutka jak zrní pro kohoutka, nebo jako pro nás dorty a pro pejska tlačenka. Fakt nevím. Tahle je dokonce celkem edukativní. Kopřiva je opravdu cílem okusu pro nejednu housenku. Možná mě tak dostává slovo "pochoutka", které patří na mou černou listinu (prostě se mi nelíbí) nebo nerýmující se konec. No pozdě litovat. Teď už s knihou musíme koexistovat, dokud děti nevyrostou.

Knížka básniček o zvířátkách. Kdybych ji mohla namísto udělení hvězdiček přirovnat k pětipatrovému domu, pak obrázky by byly ve třetím patře, možná by nakročily do čtvrtého, a básničky v přízemí. Rytmus žádný a rýmy jen velmi přibližné. Určitě ale byla napsána z lásky k dětem - a těm nejmenším se myslím líbit bude. Dárečky Dupy, dupy, u lesíčka dupe ježek pichlavý, na hřbetě má dvě jablíčka a nic ho nezastaví. Nese ty dva dárečky domů pro své ježečky.