Nedělám to schválně! Mám ADHD

Recenze na knihu: Nedělám to schválně! Mám ADHD, Fintan O´Regan, Zoe Beezer Portál, 2026 Nově vydaná kniha dvou autorů je dalším ze zdařilých počinů v oblasti pedagogiky i pro rodiče. Kniha je pomocníkem jak pro odborníky, tak pro rodiče dětí s ADHD, ale i pro samotné starší děti nebo dospělé, které se s problémem potýkají. Začíná osobním příběhem obou autorů, pak krátkým vysvětlením problematiky a malým prohlášením, kde autoři uvádějí knihu do kontextu. Kniha je rozdělená do desíti kapitol, z nichž každou píše vždy jeden z autorů podle svého zaměření. Kapitoly jsou vhodně rozděleny na malý úvod, jenž je pro čtenáře představením a přiblížením obsahu každé části. Každá z kapitol je dělena na relativně krátké podkapitoly, dá se proto číst v malých částech a přemýšlet o nich, ať není čtenář příliš zahlcen. Na konci jednotlivých kapitol mají autoři buď shrnutí klíčových bodů nebo několik rad. Kapitoly končí krátkým odstavcem s nadpisem „a také….“ jenž je radou nebo doplněním k probranému tématu. Kapitoly knihy nemá smysl detailněji představovat, čtenář, který chce pochopit své blízké, svěřence, nebo sebe si v nich dle strukturovaného obsahu nalezen co potřebuje, lze však říci, že se věnují vysvětlení ADHD, vztahům nejen v rodině, spolupráci s institucemi i psychologické a zdravotní aspekty. Výběr kapitol nemusí být chronologicky, ale dle potřeby, včetně toho, že se čtenář může k jednotlivým částem vracet. V závěru knihy je přidána příloha, zabývající se obvyklými FAQ, neboli obvyklé otázky a odpovědi k tématu a nechybí představení autorů z profesního hlediska a malý přehled doporučené literatury. Nutno říci, že kniha o tak komplexním tématu je náročným čtením, avšak poučným a vysvětlujícím a pomůže doprovázejícím osobám i samotným osobám, potýkající se a ADHD. Nejde jen o děti, v knize nalezne čtenáři části, věnující se dospělým s ADHD. Lukáš Herich, [email protected]

Publikace Nedělám to schválně! Mám ADHD se věnuje problematice ADHD způsobem, který je zjevně orientovaný na praxi a každodenní zkušenost. Autoři nesměřují k vytvoření teoreticky vyčerpávající práce, ale spíše k nabídnutí vodítek pro porozumění a práci s osobami s ADHD v různých kontextech. Text je tematicky členěn a umožňuje selektivní čtení podle aktuální potřeby, což lze ocenit zejména u čtenářů, kteří hledají konkrétní řešení situací z praxe. Vedle základního vymezení ADHD se publikace dotýká i širších souvislostí, jako jsou vztahy, vzdělávací prostředí nebo kontakt s institucemi. Z pohledu vysokoškolské výuky sociální práce je přínosná především svou srozumitelností a důrazem na aplikovatelnost. Zároveň je však patrné, že text stojí více na profesní zkušenosti autorů než na systematické práci s odbornými zdroji. Odkazování na výzkum či hlubší teoretickou diskuzi zůstává spíše v pozadí. Publikaci proto vnímám jako vhodný doplňkový materiál, který může studentkám pomoci propojit teoretické poznatky s konkrétními situacemi z praxe. Pro hlubší studium problematiky ADHD je však vhodné ji kombinovat s odbornější literaturou založenou na výzkumných zjištěních. Děkuji nakladatelství Portál za možnost seznámit se s touto knihou a poskytnutí výtisku k recenzi.