Nebe plné draků

Kniha je zrcadlem našeho světa, který je plný rozporů. Zároveň je obviněním všech, kteří za současnou podobu světa nesou odpovědnost, kteří si ho formují jak chtějí. Nejlepším byznysem je válka, zabíjení nevinných. Všechny vzletné ideje, myšlenky a vize o budoucnosti jsou pryč a zůstávají příklady jak by se to nemělo dělat. Kniha obsahem děsí více než nejstrašnější horor, vryje se pod kůži a zůstane. Čtenář pozná děsivý smysl zkratky jako WCNSF. Nejhorší je potkat pětileté dítě, které odkazuje světu, že jeho přáním je zemřít. Ještě že jsou knihy jako je i tato, i když její čtení si žádá odvahu . A vůbec to není politicky angažované.

Superhrdinové humanity a soucitu Dočetl jsem právě knížku Stanislava Havlíčka, je to jeden ze superhrdinů za které považuji všechny Lékaře bez hranic. Bouře v srdci, kterou vzbudila v únoru tohoto roku čísla dětských obětí v Gaze, symbolická není, neboť se od té doby snažím najít srozumitelná slova pro to, že i něco tak strašně nespravedlivého a hloupého, jako je válka, musí mít pravidla. Ne pro naši přehlednost, bychom byli s to, snáz vést své půtky, kdo je víc v právu dělat větší hrůzu, ale proto, aby se lidem, kteří válkou trpí nejvíc (zpravidla ti, kteří za ni mohou nejmíň), dostalo alespoň nějakého bezpečí, péče a pomoci. Pro taková slova ale nemůže být člověk jen vzdáleným pozorovatelem, teoretikem spravedlnosti. Pravda se vždy musí alespoň trochu zažít, aby byla uvěřitelná. Je-li navíc z principu nestranná a motivovaná tím nejčistším možným, touhou pomoci, pak se stává světlem vysvětlujícím prostor setmělý ideologickou diskuzí a vášněmi dost často stavěnými vysoko nad samotnou podstatu věci - humanitu. Stanislav Havlíček ve své knize Nebe plné draků velmi věcně popisuje život v Gaze z pohledu lékárníka, který je za svou kariéru Lékaře bez hranic zvyklý na ledacos. A právě ta zkušenost a věrnost nestrannosti, kdy zkrátka a dobře jste na misi a děláte všechno pro to, abyste pomohli, není čas na soudy, stáváte se součástí světa, jemuž pomáháte přežít, cítíte jeho bolest a potřeby, sílu, křehkost, utrpení a touhu alespoň po malém štěstí, třeba kýblu čisté vody; právě to je ta nejlepší forma zpravodajství. Děkuji Vám Stanislave a všem Vašim kolegům, Vaše odhodlání a altruismus kéž jsou inspirací celému světu bez hranic! Nikdy mi nešlo o nic jiného, než upozornit na to, co popisuje tato kniha. Udělat maximum pro to, aby civilní oběti a především děti, nebyly nejpočetnějším cílem válečného tažení. Aby nedocházelo k dehumanizaci a rychlým soudům na základě politických a ekonomických zájmů, na základě rasismu, xenofobie, či antisemitismu. Lidská práva platí pro všechny a soucit nemá hranice. Tomáš Klus, 25. listopadu 2024