Australská autorka Elizabeth Haran je má oblíbená spisovatelka. Její romány mě nikdy nezklamou, zavedou mě do nevšedního a atraktivního prostředí, přinesou trošku romantiky a lásky, navodí pocit odpočinku a pohody a krásně se čtou. I tento hezký rodinný příběh z farmy v Sunnyvaleu se mi moc líbil. Nechyběla láska, přátelství, rodinná pospolitost, žárlivost, mateřská touha a láska a uspokojivý konec. Moc jsem si ty chvíle při čtení s hlavními hrdiny užila a vychutnala. Paráda !

Další velmi povedený kousek této autorky. Příběh o vzdorování nalinkovanému osudu, nalezení svého místa v životě, snaha něco dokázat, ale i ukázat, že i zůstat a bojovat není zbabělost, ale někdy větší hrdinství, než odejít a žít po svém. Ukázka toho, co je skutečná rodina. Příběh o lidech, kteří mají nekonečně velké srdce, kam se vejde nekonečně mnoho lidí, kteří svým postojem a láskou pomáhají i těm, kdo si to zprvu nezaslouží. Z hlavních hrdinů si můj obdiv získala zejména farmářova žena Georgina a poté syn správce ranče Ernie. Klobouk dolů před jejich činy i city. Je to prostě kniha, na kterou jen tak nezapomenu. Příběh, který ve mne zanechal nesmazatelnou stopu.