Návrat žítkovských bohyní

Řekněme si to na rovinu a bez obalu, název je to, co prodává. Ten vždycky vyvolá senzaci. Bulvární plátky jsou tím proslulé. Možná, že nastal čas navrátit se k tomu, co naše babičky uměly a my jsme dávno zapomněli. Lidové léčitelství je provázeno mnoha pověrami, které jsou založeny na zvycích a náboženských rituálech. Léčitelství existuje od pradávných dob. To je jedno z nejstarších "řemesel". Je staré jako lidstvo samo. Vždycky se najdou lidé, kteří budou věřit a budou přesvědčení, že v sobě mají nějaké zvláštní schopnosti, třeba zrovna ty léčitelské a budou svou pomoc nabízet a pak se najdou lidé, kteří takovou pomoc začnou vyhledávat a přijímat. Já tuto knihu beru jako historického provůdce se zajímavým typem na výlet, pokud bych se v tomto kraji třeba někdy v budoucnu vyskytla. Abych prostě měla něco z historie kraje nasáto. Pak je takový výlet úplně o něčem jiném.

Ne ... tohle opravdu ne ... Naprostý souhlas s RMarkéta "název je to, co prodává". Z mého pohledu je to naprostý a neuspořádaný pelmel ... některé kapitoly se víceméně týkají Kopanic, Žítkové a místního léčitelství (bohyní). Poměrně slušná je kapitola o kopanických výšivkách. Ještě jakousi souvislost můžeme najít v kapitolách o léčitelství a magii na Poloninách a v Polsku, ale tím to končí. Zbytek je psychovata, citace odjinud, sebepropagace .... Kraj Kopanic a vůbec Bílých Karpat mám ráda, ale tady jsem se nedozvěděla vlastně nic nového.