Návrat ze SSSR a Poopravení "Návratu ze SSSR"

Možná bych měl někdy s komentáři trochu počkat. Na tuto knihu nelze jen tak zapomenout, stále se mi v hlavě melou nejrůznější souvislosti. Např. v rozdílu ruského (resp. slovanského, ale Rusové jsou etalon) způsobu uvažování s oním západním. Tento rozdíl nesporně existuje a myslím, že i dnes je důvodem nepochopení Ruska (či jeho představitelů, ať již jde o Lenina, Stalina, nebo dnes Putina). Proč se Západ stále tak mýlí v očekáváních? Jedním z rozdílů je i rozdíl k "občinovému", k individualitě. A pojem "odindividualizování" se lyne celou Gideho knížkou. Ano, Západ je silně individualizovaný, není divu, že to pokládá za normu. Ale když dnes zřetelně vidíme, kam vede tato norma, asi všichni toužíme tak trochu po "odindividualizování", a je jedno, jestli to dnes nazýváme touhou po "odliberalizování". A tak, aniž bych jakkoliv popíral fakta, na něž Gide upozornil (a která jsem v českých poměrech sám prožíval), musím si položit otázku, nakolik pochopil ruskou skutečnost. Co věděl o vnitřních poměrech Ruska, s čím se potýkalo atd. Jeho postřehy jsou cenné, leč s jeho neznalostí jazyka a omezené době pobytu - nakolik pronikl k podstatě? Nutno ocenit, čeho si všímal a jak to vyhodnotil, tím ukázal víc než mohli ukázat nejrůznější epigoni nebo přímí nepřátelé; to skutečně zasluhuje ocenění. Zůstává pár otázek: co věděl o vnitřním boji (trockisti, úroveň vzdělání...), nezjednodušoval si to? Nejdůležitější poznatek je pak v otázce: je byrokracie věčná? Dá se s ní něco dělat? Neboť tak Gide viděl ruskou skutečnost: lid prohrál, moci se zmocnili byrokraté. Odpověď na tuto otázku je stále otevřená. Jen bych řekl, že je to jako srážka s blbostí. Tenhle boj je věčný, hlavně se v něm nesmí ustat. Teď si uvědomuji, že jsem si někdy v roce 1970 formuloval vlastní zkušenost zcela neideologicky takto: byrokrati zase vyhráli. Mýlil jsem se? Nejvýš jako André Gide.

Krátké, ale výstižné svědectví o SSSR v roce 1936, které pravděpodobně překvapí svou trefností, jež se v celé působivosti vyjevila až při zpětné znalosti historických reálií. "SSSR není to, co jsme doufali, že bude, ani to, čím sliboval, že bude, a jak se snaží ještě teď vypadat; zradil veškeré naše naděje. Nechceme-li se jich úplně vzdát, musíme je upřít jinam. Ale svůj zrak od tebe neodvrátíme, slavné a bolestné Rusko. Nejprve jsi nám sloužilo jako vzor, ale nyní nám, bohužel, ukazuješ, do čeho může revoluce zabřednout."