Návrat k sově

Tyhle povídka mají zvláštní styl, kdy často pointa buď chybí, nebo vyšumí do prázdna. Na první čtení mě to vůbec nebavilo a knihu jsem po pár povídkách znudeně odložil. Po čase jsem se k povídkám vrátil a musím uznat, že jsou skvělé (jako bych snad tenkrát četl jinou knihu) nebo spíš zvláštně jiné. Sedmihradsko a nám leckdy nepochopitelné chování hlavních protagonistů, často vyjadřené jen v náznaku, je ale něčím uhrančivé. Chtělo by se skoro říct frázi: jiný kraj, jiný mrav; a tady to jde leckdy do důsledku. Při četbě jsem si vzpoměl na Krasznahorkaie a jeho Satanské tango, dále na filmy Bély Tarra a Miklose Jancsó. Všichni tito "vypravěči" mi přijdou ve svém pojetí a ztvárnění příběhu a potažmo života dost specifičtí, jinací, ale přitom dost podobní. - Asi nejlepší povídka: Pocestní. Doporučuji.

Nie som veľkým fanúšikom poviedok. Som veľkým fanúšikom A. Bodora. Návrat k sove som bral do rúk so strachom, čo z toho bude. Ádám nesklamal. Zbierka obsahuje 27 poviedok v klasickom bodorovskom duchu. Divní ľudia v neurčitej dobe na tajomných miestach robia zvláštne veci. Alebo inak: dobre vykreslené prostredie príbehov, trochu temné, trochu tajomné, akoby tvarovalo charaktery postáv, ktoré konajú na prvý pohľad nepochopiteľne. V kontexte tohto prostredia však ich konanie nepatrične vôbec nepripadá. Bodorova tvorba je ovplyvnená skúsenosťou života v rumunskej totalite, pobytom v base či sedmohradskou prírodou a všetky tieto ingrediencie v jeho diele cítiť. Zaujme zvláštna stavba poviedok, kde po uvedení do deja a prostredia príbeh končí zápletkou. Alebo ešte skôr. Iste, poviedky majú pointu, no často nie je na prvý pohľad zjavná. Pri niektorých (napr. Spalovač smetí, Prodejnost dřevákú, Místo, kde pletou košíky) som prežíval asi toto: koniec príbehu - otázka ČO? v mojej hlave - chvíľu nič a potom smiech. Iné u mňa vyvolávali opačné pocity. Poviedka Eufrat pod Babylonem, popisujúca zatknutie autorovho otca políciou - tá bola veľmi smutná. Pri Pocestných som sa až bál. V tak krátkom formáte, ako je poviedka (niektoré mali len zo tri strany), sa žiaľ všetko to perfektné, čo na Bodorovych románoch nachádzam, nedá úplne rozvinúť. Jeho romány Okrsek Sinistra a Návšteva Arcibiskupa sú teda v mojom pomyslenom rebríčku jeho tvorby trochu vyššie. To však neznamená, že poviedky v tejto zbierke nestoja za to. Treba ich dávkovať postupne a nechať pekne stráviť. Na záver ešte záver z poviedky Přístav, večer, ktorý zbierku tak trochu vystihuje: "Zde příběh k naší nelibosti končí tak či tak, jisté je, že nepříliž chápeme, co se přihodilo.." A ja len dodám, že to nepochopenie vôbec nie je na škodu a vlastne pochopenie vôbec nie je pre silný zážitok z poviedok Návratu k sově dôležité.