Naše léta v olivově zeleném

Tento autobiografický román nás zavede do Chile, do východního Německa, a hlavně pak na Kubu. Hrdina knihy nejprve uteče po převratu z rodné Chile, při studiu na vysoké škole v Německu se zamiluje do dcery vlivného kubánského velvyslance. Odhodlaně vyráží na „ostrov svobody“, kde bohužel brzy zjišťuje, že realita je úplně jiná, než jakou si představoval. Tak tohle bylo náročné, nepochopitelné, ale rozhodně skvělé čtení. Jsou tu ukázány sedmdesátá léta v zemích, kde se nemohlo svobodně žít. To, co se dělo, zejména na Kubě, je absolutně nepředstavitelné. Je tu skvěle ukázán vývoj smýšlení autora a celkově obyvatel, kdy si mysleli, že díky revoluci zažijí lepší časy, i přes chudobu a nelehký život věřili v lepší zítřky. Než prozřeli. Je fajn mít určitou představu, co se právě v těch letech dělo v Chile a na Kubě. Pokud historická fakta neznáte, nevadí, samozřejmě pochopíte knihu i tak anebo vás kniha donutí, abyste si dohledávali další informace, protože věřím, že vás příběh naprosto pohltí. Když jsem před časem četla jiné knihy z prostředí Kuby a Chile a měla jsem chuť přečíst si i další podobné knihy nebo něco nového, něco víc, tak toto je přesně ta kniha, po které bych měla sáhnout. Po přečtení jsem si dohledávala ještě autorův životopis, i když v závěru knihy nám o sobě prozradí mnoho ze svého života. Jediné, co mi na knize vadilo, bylo časté „skákání“ od jednoho k druhému. Nejen tematicky, ale i časově. Více by se mi líbil chronologicky uspořádaný příběh. Ale sto lidí, sto chutí, věřím, že právě tento styl sedne mnohým čtenářům lépe. Toto je kniha, která si rozhodně zaslouží vaši pozornost, tím, že nám předkládá ukázku toho, jak se žije v diktaturou svázaných zemí, které se snaží do světa vypouštět jen málo informací. Kuba i Chile, obě země byly tehdy diktaturami. Diktatury neexistují dobré, ani ospravedlnitelné.

Dobré memoáry popisující dosti bezútěšný stav na Kubě na konci 60. a především pak v 70. letech. Hvězdu dolů dávám za styl, který je takový dosti žurnalistický a taky proto, že kniha neříká nic moc nového. Řekl bych, že lépe a tak nějak literárněji tenhle "kubánský sen o svobodě" popsali Reinaldo Arenas a Raúl Rivero, z novějších pak Pedro Gutiérrez.