Naše divoké dědictví

Obrovské zklamání!! Kéž by se autor držel stromů, přírody.... a nepouštěl se do širokých hlubokých úvah, protože tohle vývojové apokalyptické něco mne nejen vůbec neohromilo, ale naopak ohromně vytočilo!! Dobře, dají se přežít milion let staré kecy, dokonce ze všech úhlů, ale ta špetka - "je v naší moci zvrátit osud" Země, kterou si tak dokonalí tvorové jako jsou lidé dokonale zničili a dokonale nepoučitelní dál ničí - mi tam tedy asi někde zmizela.... Zmizel mi tím i autorův dosud ne pozitivní, ale laskavý pohled. Tak snad mi jiná z jeho knih brzy spraví náladu a opět naladí nadějně, že příroda, kterou ještě kolem máme vydrží další dokonalé zásahy lidí co nehledí na budoucí pokolení a řídí se heslem "po nás potopa" a "hlavně že se mám já teď dobře". Nemusíte mít VŠ vzdělání, dokonce ani přírodovědně zaměřené, aby Vám došlo, že i ty současné povodně nejen u nás svým rozsahem, po tropických dlouhých vedrech, se nevrátily jako stoletá voda, ale už po 27 a 22 letech....

Smutné a depresivní čtení. Když si člověk uvědomí, že všechno potřebné už víme, ale když dojde na lámání chleba, tak si zase najdeme spoustu dobrých důvodů, proč to nejde. A tak dál pokračujeme v pilování té větve, na které sedíme.