Narušení děje

Naštěstí se mi to nestává často, ale přesto občas jo. Bylo to Narušení děje, ale spíše to bylo narušení knihomolky. S autorkou jsem se při čtení absolutně míjela.  Nejen, že to nemělo téměř žádný děj, ale nebavilo mě ani když vyprávěla o Johnovi, o Alyoně. Občas jsem se chytla na nějakou hlubokou myšlenku, ale rázem to bylo pryč.  Emmě je 33 let a snaží se dát si svůj život do pořádku. Pochází z Čech a žije v Londýně, snaží se vypátrat kam zmizela její partnerka, jaký vztah má k Johnovi. Probírá tam různá témata, klimatické podmínky, LGBT, které bylo dříve absolutní tabu,... Pro mě nezáživný styl psaní, pořád jsem čekala, kdy nastane ta chvíle, kdy jsem ráda, že držím knihu v ruce, ale za celou dobu se tak nestalo.  Knihu k recenzi vždy dočítám, proto jsem se dobojovala do konce. Nepochopila jsem, co tím chtěla autorka říci, ani co bych si měla odnést. Ale věřím, že autorce při psaní pomohla,  aby se vyrovnala s určitými situacemi ve svém životě a přeji knize, ať jiní čtenáři jsou spokojení.

Já asi chápu v čem je to velký román, akorát prostě mi v principu pak nedochází, jak se v něm orientovat. Takovéto knihy jsou na nic v tom, že když je přestanete číst v půlce, tak se nic nestane.