Narozen v modrý den

Četl jsem kdysi anglicky. Jedna z klíčových aspergerovských autobiografií. Tammet je nadaný naboostovanou formou synestesie, což v jeho případě představuje nevídaný praktický fenomén.

Jedna z autobiografických knížek o autismu, respektive o Aspergerově syndromu, která přináší optimističtější scénář. Daniel patří mezi takzvané savanty, kteří se vyznačují tím, že mají výbornou vizuální paměť a dokážou si zapamatovat například několik tisíc čísel za sebou nebo se velmi rychle naučit nějaký cizí jazyk. Autor vzpomíná na své dětství, častokrát zmiňuje to, jak se cítil osamělý a vyčleněný z kolektivu, jak se musel naučit udržovat oční kontakt, porozumět emocím druhých, rozeznávat přenesené významy slov, abstraktní pojmy či ironii. Přes počáteční potíže dokázal sám cestovat po světě a zvládat nepředvídatelné situace, dokonce si najít přátele i životního partnera. Vzpomíná na své rodiče, sourozence či známé, kteří mu byli vždy oporou a povzbuzovali ho. Fascinující pro mě byly zvláště ty pasáže, v nichž popisuje své vizualizace, vytváří si z čísel celé krajiny, jež ho uklidňují, když si je představí. *** Kdykoli násobím jedenáctkou, mám pocit, jako by se mi číslice sypaly v hlavě z kopce dolů. Nejhůř se mi pamatují šestky, protože je vidím jako malé černé tečky bez výrazného tvaru nebo struktury. Popsal bych je jako drobné mezírky nebo dírky. (...) A podobně jako básníci volí určitá slova, také mně některé kombinace čísel připadají krásnější než jiné: jedničky jdou například dobře dohromady s tmavšími čísly, jako jsou osmičky nebo devítky, ale k šestkám už se tak dobře nehodí. ***