Narozen na popravišti

Anotace shora knihu vystihuje dobře. Nevím, které další přídavné jméno bych měla připsat. Takže vás jen upozorním na jednu z kapitol: Vzpomínka mého bratra Standy (najdete ji na straně str. 73-80) a na hned po ní následující první várku černobílých fotografií. Stojí za přečtení, prohlédnutí a další pátrání... ------------------------------- CITÁT: (…) Jelikož jsem odjakživa rád četl, napadlo maminku, že bych se mohl vyučit knihkupcem. To se mi zalíbilo, bláhově jsem si myslel, že takový knihkupec má vlastně báječný život, protože tu a tam obslouží nějakého zákazníka a ve volných chvílích si může číst všechny ty knížky, které ve svém obchodě nabízí. Souhlasil jsem tedy, vyplnili jsme přihlášku a já jsem se začal na svou profesi těšit. Takového ideálního stavu, kdy bych si mohl celé dny jenom číst, jsem se sice nikdy nedočkal, ale pravdou je, že to byla dobrá volba. Tohle povolání se mi opravdu zalíbilo a žilo se mi s ním velmi dobře. (…) – str. 70

Kniha, kterou lze rozdělit na dvě nesourodé části. První z nich se věnuje rodičům autora a zejména jeho strýci Josefu Valčíkovi, velmi známému parašutistovi ze Západu (výsadek Silver A). Vedle řady známých faktů se čtenář dozví i něco nového. Druhá část se věnuje vlastnímu životu pana Ebra, který uspěl jako knihkupec, avšak v osobním životě se mu dařilo o poznání hůře. Ne že by tato část nebyla zajímavá, avšak působí poněkud zvláštně. Autor ve spolupráci s publicistkou se "chlubí" svými selháními (včetně až neuvěřitelných peripetií okolo staré vily) a leckoho asi napadne, proč se tím chlubí. Nelze dát více než tři hvězdičky.