Těmhle textům člověk rozhodně nelze upřít inspiraci v básních právě Václava Hraběte a jemu podobných. Je plná životní bolesti, smutku, mladické nerozvážnosti, prudkosti, možná i zmatenosti, ale zároveň i síly a touhy po lepším životě, po naplněných láskách, po lepším životě, po svobodném dýchání. V dnešní době už takové pocity a životní úděl, který je často dát politickým režimem, rodinným prostředím, postavením, zná jen málokdo. A s každou další generací tyto aspekty, které kdysi, za dob našich rodičů nebo i prarodičů, utvářely právě undegroudovou poezii a hudební scénu mizí a vytrácí se někam mezi stránky školních učebnic a na pozadí starých fotek. Možná proto je mnohdy, nechci říct, že vždycky, ale mnohdy ano, současná poezie tak moc konzumní, jasná, přístupná, lehce dosažitelná a lehce pozapomenutá.