Naplaveniny

„Tři mouchy dokážou zkonzumovat koňskou mrtvolu stejně rychle jako lev.“ Víte, rozjelo se to tajemně, krutě a nádherně. Veškeré to napětí v tom bylo cítit. Londýnské řeky vydaly své mrtvé a ti vcházejí do ulic. Až sem to bylo perfektní. Pak jako by se pan spisovatel ztratil ve zdymadlech a příběh plul jen po řece a už nedal čtenářům nějaký nový závratný čin. Pak přeskok, který jsem nepochopil a najednou Londýn hoří. Pak Londýnské podsvětí mělo najednou nějak moc prostředků k vyhubení naplavenin, že mi bylo divné, kde to vůbec všechno sebrali. Tak že zatím co táhnou naplaveniny zdymadly probíhá po celém břehu několik setkání s lidmi. Vesměs to končí vítězstvím na střídačku. I když pocit, že se několik setkání opakuje ve vás neustále hlodá. Citát: Takže ti hajzlové můžou lízt! Informaci si uložil do paměti spolu s dalšími užitečnými zjištěními, jako například že je třeba dávat pozor na policisty, kteří nosí podrážky z vulkanizované gumy, a že deštivé noci jsou nejlepší pro vloupání do skladů. Musím však uznat, že pan spisovatel má tu dobu nastudovanou. Například využití koní ve starém Londýně je dechberoucí. Hlavně pak, co se s koněm děje, když „zemře při výkonu práce.“ Jak je pak celé koňské tělo využito – to už se dnes nedělá. A já dostal chuť na koňský salám. Ale zpět k podstatě příběhu. Pak dojdou na konec cesty a tady začal zmatek včetně úplně pokaženého konce. Naplaveniny jsou tak jen průměrným dílem, které by si zasloužilo víc přemýšlení a logiky a hlavně jiný konec. Citát: Nezapomenu a dostaneš zaplaceno, pokud po dnešním večeru ještě někdo přežije.

Pokud máte rádi seriál Peaky Blinders a nevadí vám číst o vyvržených střevech, odkousnutých částí těl a hnijíícch mrtvolách (nebo spíš živolách?), čtení si užijete. Atmosféra viktoriánského Londýna je zde vykreslena opravdu skvěle, jde z ní úplně cítit smrad všudypřítomných koňských koblížků, vlezlé mlhy a chladu a rozkladu, vzlínajícího z Temže. Děj je poměrně přimočarý a bez velkých odboček či vysvětlení, proč se tak stalo, se jde k věci. Tedy k zombie apokalypse, kdy z londýnských toků a kanálů vylézají naplaveniny - utonulí zombíci s neukojitelnou touhu po lidském mase a krvi. A nejsou to žádní šouraví chudáčci, ale pěkně slizské a útočné potvory. Zúčtovat se s nimi rozhodnou zástupci gangů, kteří kvůli důležitému úkolu uchránit Londýn před nájezdy neživých upozadí své vlastní šarvátky a rozmíšky. A rozjedou ambiciózní a opravdu nebezpečný plán. Děj se valí dopředu jako rozvodněná řeka a strhává čtenářovu pozornost. Jediné, co čeřilo jinak výborný pocit z četby, bylo velké množství jmen, v nichž jsem se ztrácela. Každý člen gangu, bojující proti zombieapokalypse, tu má své jméno a stručný popis, i když je jeho životnost občas až směšně krátká. Ale to je jen malá vada na kráse. Mám ráda zombie tematiku a v Naplavenách se ji podařilo zpracovat originálně a zajímavě. Dokonce nechybělo občasné problesknutí černočerného humoru, který považuji v zombie žánru za velice důležitý. Pokud máte rádi Anglii, zombíky a nevadí vám občasné chlístance krve a vyhřezlých orgánů, doporučuji vám Naplaveniny všema deseti!