Napalm v srdci

Uhrančivý text na pomezí básně v próze, netypický ve všech ohledech. Drsný, plný nejasností, naléhavý. Mě nadchl, ale pravděpodobně neosloví většinu, což asi nevadí. Náročnějším čtenářům, kterým nevadí nechat se jen tak unášet textem,rozhodně doporučuji.

Napalm v srdci je kniha, kterou ocení poměrně specifická skupina čtenářů. Děj je zasazen do klasických kulis beznadějného post-apo světa, ve kterém je blíže nespecifikovaná národnostní menšina utlačována většinou. Tento běžný námět dělá výjimečným pohled hlavního vypravěče, jímž je mladý muž prožívající utajovaný stejnopohlavní vztah. Jeho útržkovité vyprávění, ve kterém se pozadí světa kolem něj spíše jen nepřímo odráží, je navíc zpracované stylem, jenž se pohybuje na hranici poezie a prózy. Post-apo, LGBT tematika, styl balancující na pomezí prózy a poezie, to vše je v literatuře hojně zastoupeno. Spojení těchto aspektů dohromady ale dalo vzniknout knize, na kterou člověk v regálu knihkupectví jen tak nenarazí. Autor Paul Guasch vypráví především o pocitech jednoho vnímavého člověka, který se ocitl ve světě, v němž není místo pro odlišnost. Ve světě, ve kterém je utrpení stejně přítomné jako vzduch. Hlavním motivem je především nemožnost sdílet svůj vnitřní svět, který v sobě člověk musí potlačit, aby mohl žít život nalajnovaný okolím, ze kterého nemá možnost vystoupit. Čtenáři, kteří k této knize přistoupí s očekáváním klasického post-apo příběhu, odejdou se zklamáním. Vyprávění, jehož středobodem je smutek jednoho psychicky rozloženého muže, bude pro spoustu lidí zcela pochopitelně málo. Svět je zde jen lehce načrtnutý, postavy ustrnuly v jednom bodě bez většího vývoje a děj je velmi jednoduchý. Síla této knihy se skrývá v atmosféře a lyrickém stylu, který dotváří pocit, že z každé stránky kape koncentrovaný smutek. Autor v tomto ohledu nedopřeje čtenáři ani chvilku na oddech a místy naopak ještě více povoluje kohoutek, takže se z kapání stává proud smutku. Tyto silné stránky se ale zároveň místy proměňují v pomyslnou Achillovu patu. Autorova přílišná snaha o lyričnost a tragičnost přechází místy v umělý patos. Kdybych četl Napalm v srdci před několika lety, byl bych z něj nekriticky nadšený. Dnes ale nedokážu přehlížet zmíněná negativa. I tak ale knihu pořád vnímám jako silné a netradiční dílo pro čtenáře, kteří se prostřednictvím knih rádi noří do melancholie a dokáží přivřít oči nad tím, že to autor místy trochu přehání. 4/5