"Ako som povedal, človek musí byť pripravený na všetko. Všetko mať naplánované dopredu a počítať s každou situáciou, ktorá by mohla nastať. Je to pravidlo dnešného sveta a toto pravidlo sa snažím neporušiť." Nanits Chronicles má krásnu kresbu a výborne spracovaný príbeh. Jedinou nevýhodou je iba veľkosť a váha knižky. Táto kniha je dôkazom, že aj češi dokážu vyrvoriť komiks na svetovej úrovni. Nanits príbeh začína pohromou v tvare vírusu, ktorá skoro vyhubila ľudstvo. Mars sa odtrhne od Zeme a aby zabránila šíreniu coroby, nepríjma na svoju planétu žiadnych pozemšťanov. Trošku to pripomína COVID, ale dobre vsadený do príbehu. Samozrejme po niekoľkých rokoch, keď už spoločnosť na Zemi upadala, sa našiel liek proti ochoreniu v podobe nanits. Vzniká obrovská korporácia, ktorá má nastarosť aby sa podovné epidémie neopakovali. Kniha obsahuje 3 príbehy, ktoré na konci celkom nadvezujú. Kresby sú plné akcie a farieb. Oko sa nemôže vynadívať. Teším sa na pokračovanie.

Pro většinu lidí je jediným smyslem života přežít za každou cenu. Já vám pořádně nevím. Na komiks jsem se docela těšil, ale po přečtení mám podivné pocity. Nějak jsem asi plně nedokázal pochopit, co nám tvůrci chtěli říct. Ale pojďme od počátku. Po prolistování musím uznat, že kresby jsou celkem povedené. Příjemné. Jak ty od Briana Terrera tak i ty od ostatních tvůrců. Celkem se na kresbě podílelo pět tvůrců. V kresbách vlastně není skoro žádný rozdíl, tak máte stále pocit, že kreslí jedna a tatáž osoba. Barvy jsou tlumené a spíše táhnuté do tmavých odstínů. Převážně barvil Ondřej Hrdina. Po této stránce je to dobré. Citát: Kdyby ti šla práce jako kecání, už ba to bylo hotový. Scénář, to už je horší. Když jsem byl v půlce této knihy, zjistil jsem, že jsem vlastně nic nezjistil. Příběh se posunul jen kousek, ale nikdo nic nevysvětlil. Stále se mluví o technologii Nantis (nanoroboti), ale nikdo pořádně nevysvětlí, proč je tak pro člověka důležité, ho mít v těle. Tak že jsem tak nějak jen mechanicky četl, a čekal, co přinese další stránka, další kapitola . . . nebo se snad podstatné dozvím až v epilogu? Bylo to nejasné. Ale alespoň jsem se kochal kresbou, protože spousta dialogů nemá to správné grády. Většinou jsou to jen tlachy o ničem. Neměl jsem z tohodle pořádný očekávaný požitek. Navíc je v tom strašně sprostých slov, což by mě tak nevadilo, ale někdy jsou použita úplně zbytečně až nesmyslně. (Asi na popud mistra K.) Kdepak, jen za 50% Citát: Nesnáším střelbu do zad, ale když to jinak nejde. . .