Nalezené ptáče

Ewersova díla považoval komunistický režim za nacistickou propagandu, a nacisté je nazývali zvrhlým uměním. Ač jde o génia 20. století, tato knížka mi geniální nepřipadala, víc se to asi týká jeho filmů. Styl psaní se taky spíš podobá scénáři nebo divadelní hře, nečetlo se mi to dobře, nebavilo mě to.

Popravdě, lehké zklamání a nenaplnění očekávání. Možná se na této, ve své době jistě šokující, knize už podepsal čas a to bezmála století pro(z)měn udělalo své. V podstatě romantické (psychologické a sociální) drama s lehkou příměsí sci-fi. Námět a zápletka jistě zajímavé ale podány jaksi bez dechu, ten příběh plyne jaksi samospádem. Funguje spíše jako dobový záznam své doby s (z dnešního pohledu) lehce naivně zpracovanou zápletkou. Příběh negraduje, jede pořád ve stejné rovině a pak nepřekvapivě skončí. Takřka celý příběh mi tam chyběla motivace hlavní hrdinky, u všech ostatních byla, u ní ne, autor jako by si to ke konci uvědomil a tak tam jeden odstavec napsal. Nepřesvědčivě a pozdě. Kniha samotná by zasloužila ještě jednu redakci, český překlad minimálně jednu korekturu. Abych ale jen nekritizoval, to téma je pořád nosné a zajímavé, kniha má hezké okamžiky. Jak je už u knih ve spojení Jiroušek-Protimluv zvykem, je krásně vizuálně zpracována, text doplňují zajímavé ilustrace a v závěru galerie dobových plakátů (úžasná věc). Ohledně textu však o kus vítězí Jirouškova zajímavá a podnětná předmluva (která spíše měla být v knize umístěna jako doslov).