Nakam

Hrozně špatně se kniha čte. Kniha je koncipována jako soubor rozhovorů, ale ze stylistiky ani literárního jazyka to není vůbec patrné. Text je směs akademického výkladu, (nejspíš) publicistiky a řečnických otázech ve stylu Věřtě, nevěřte. Členění textu do odstavců nebo kapitol je tristní po všech fronách. Odsazení téměř neexistuje, odstavce jsou (doslova) dlouhé jak stránka sama a není jasné, kde začíná přepis rozhovoru, kde jeho parafráze a kde rozhovor samotný. Knize by kromě kompletních stylistických úprav slušelo i zeštíhlení. Text je plný nezajímavého a chaotického balastu, který se nehodí ani na odbornou knihu, ani na publicistický text.

Na tuto knihu jsem se dlouho těšil, ale po dočtení převládlo spíše zklamání. Autorka v knize příliš nevysvětluje rozdíly mezi jednotlivými židovskými organizacemi, což pro českého čtenáře může být matoucí, zvláště když do jednání ohledně případné pomsty byly vedle samotných Nokmim zahrnuty i Židovská brigáda, Bricha, Hagana, jišuv a v neposlední řadě i budoucí političtí představitelé státu Izrael. Dina Porat navíc sepsala biografii Abu Kovnera, takže jeho životem se v knize v podstatě nezabývá, což opět vytváří dojem určité nesoudržnosti, zvláště pokud jej v úvodu označila za klíčovou postavu celého hnutí Nokmim. O samotné realizaci pomsty (Plán A a Plán B) pojednává pouze poslední kapitola. Zbytek knihy se zabývá spíše jednáními, které vedl Kovner a přípravou plánu pomsty. Samozřejmě, že v mnoha případech nemá historik dostupné všechny informace, ale nevím, jestli je dostačující shrnout vysvětlení, proč došlo ke zrušení Plánu A na pouhé dvě stránky. Kniha nicméně v úvodu zajímavě vysvětluje motivace přeživších holocaustu, kteří se po válce rozhodli oplatit Němcům jejich teror stejnou mincí. Zároveň vyvrací mýtus, že většina Židů po válce odmítla pomstu a vydala se budovat stát Izrael. Na pomstu myslelo mnohem více lidí než se dosud myslelo, ale jak autorka správně podotkla, mezi myšlenkami na pomstu a její realizací leží Rubikon, který většina Židů odmítla, nechtěla nebo nedokázala překročit. Nicméně bych ocenil hlubší zpracování tohoto fenoménu. Samozřejmě se při čtení přímo nabízí Nokmim odsoudit a postavit je na úroveň nacistických vrahů. Na druhou stranu nikdo z nás (bohudík) neprošel koncentračními tábory a tudíž nikdo nemůže s úplnou jistotou tvrdit, jak by se poté zachoval. Zbývá jen doufat, že bychom se zachovali správně a zvolili formu pomsty, která dle mého názoru bude nacisty v pekle strašit navěky - život. "Najdi pomstu v existenci" Atina Grossmannová