Tento díl byl naprosto kouzelný, co se týče filozofických otázek o smrti a jak si ji vlastně představujeme. Arren byl sympatický už od začátku. Hrozně mě bavil, tím jak přemýšlel o sobě a měnil na sebe názor. Ged, už jako starý arcimág byl pořád ohromující, co se týče jeho vlastností. Líbil se mi opět vývoj postav a odkazy na předchozí díly. A konec... ten byl perfektní. 4,5* „Arrene, nejenom ve snech se setkáváme s něčím, co trvá, přestože to dávno upadlo v zapomnění, a říkáme věci které nám připadají nesmyslné, protože ještě neznáme jejich pravý význam.“ „Myslím že vím, proč jsi řekl že jenom lidé konají zlo. Dokonce i žralok je nevinný -zabíjí, protože musí.“ „Bylo to tím, že srdcem poznal, jak je realita prázdná: bez života, bez tepla, bez barvy či zvuku, beze smyslu. Žádné výšiny, žádné hlubiny. Celá ta krásná hra tvarů, světel a barev na moři a v očích lidí nebylo nic víc než hra iluzí v mělké prázdnotě.“