Najdu odvahu

"Dokud mám sny, mám cíle, a dokud mám o čem snít a později to přetavit ve skutečný život, mám se na co těšit, pro co žít. A to mi dodává odvahu. Odvahu, že právě naše sny jsou větší než všechen strach světa." Knihu jsem četla téměř jedním dechem. Prožívala každý jeden den s autorkou a užívala si hlubší myšlenky, kterými svoje zážitky prokládá. Již plně chápu, proč je titul neustále beznadějně vyprodán. Je totiž naprosto skvělý!

Autorku sleduji už několik let, téměř od jejich prvních běžeckých krůčků, takže i příběh této knihy znám dobře. Přesto (nebo právě proto) bylo velmi zajímavé si zážitky připomenout. Kniha je velmi emotivní, čtivá a motivující. Drobnou výhradu bych měla k přehlednosti. Autorka střídá popis trati SNP se zážitky z minulosti, to je velmi zajímavé. V textu ale nejsou tyto části nijak odděleny, přehlednější by bylo, kdyby byl odstavec s dalším zážitkem (vzpomínkou) oddělen např. prázdným řádkem navíc. To je ale drobnost, která rozhodně neubírá na čtivosti.

Sedím a vstřebávám jako houba všechno, co jsem právě přečetla. Některé pasáže a věty mě tak zasáhly, že beru zvýrazňovač a prostě zabarvím danou čast textu. Ale Lucie! Do knížek se přece nepíše, nekreslí a ani nic jiného! Já vím, jenže tohle není obyčejná kniha. To je "Cesta do hlubin běžecké duše". Víte kdy jsem se zamilovala do běhu? Když jsem opustila svojí komfortní zónu a našla odvahu chtít víc...Víc km, víc kopců, víc lesa, víc pocitů. Když jsem si sáhla na dno a našla tam samu sebe takovou, jaká skutečně jsem. Běh je moje terapie. Nacházím v tom určité osvobození a stále chci víc. A mam v hlavě tolik otázek, tolik pochybností a tolik strachů...a tahle kniha mi dává naději. Naději v to, že i Lenka je jen člověk a i když běhá ultra a neskutečné vzdálenosti, má stejné pochybnosti, stejné otázky a stejné strachy, jako my všichni. Je žena, je křehká a přitom tak silná a vytrvalá a i ona občas na dně. Tahle kniha je plná důvodů proč prostě vstát, nazout boty a vydat se za tím pomyslným snem, i když máte pochybnosti, i když to v půlce chcete vzdát a jít domů. Cesta je cíl. Je to uplná knihovna emocí, kterou postupně celou prolistujeme a zůstane v nás určité poznání a posun. Vždycky když mi bude nejhůř, budu potřebovat nějakou berličku na 30km a budu v lese, sama, zmoklá, na dně...vzpomenu si na tvá slova Leni. Vzpomenu si na to, že nemam přestat mít tu odvahu, protože jen v běhu jsem to skutečně já a je to v hlavě. Knížce dávám 10/10 a zaslouží si mnohem víc. Je plná krásných fotek @janpolacekcom a je v ní kus srdce @lenkavacval