Nahoře je ticho

Jsem moc ráda, že jsem zkusila dalšího nizozemského autora - a tentokrát nejsem zklamaná. Vše podstatné vystihuje první komentář (uživatele sharika), já jen dodám, že to byla další z knih, které měly dokonalou atmosféru a působivé zpracování tématu rodinných a jiných vztahů. Krajina, příroda, počasí, lidé... Bylo to jako film.

Venkovská tematika, pomalý děj založený na rutinních běžných činnostech, každodennost farmáře, který se vzdal svého života, aby pečoval o rodinné dědictví. - Všechno tohle zní jako něco, co bych dobrovolně asi nechtěl číst. Zní to nudně. Jenže je to geniálně podané a každý z těchto zdánlivě nudných aspektů má svůj význam, autor s ním skvěle pracuje a vytváří neuvěřitelnou atmosféru. Jak nemám rád (český) vesnický román, tady jsem byl zcela nadšený. Pak jsou tu další témata, která z popsaného prostředí vyrůstají - samota, tíha minulosti, obrovská bolest a nad tím vším smíření, které je poklidné jen na povrchu, ve skutečnosti tvoří nesmírně smutný obraz sedláka, jehož život měl vypadat úplně jinak. Tahle kniha není akční, je dost statická. A přesto plná zvratů a nelze říct, že se toho v ní málo stane. Ještě bych vypíchnul fakt úžasně vykreslené prostředí, ve kterém se vše odehrává (farma na nizozemském venkově, její kontrast nejen s městem, ale i kontrast mentality osamělého farmáře a jeho sousedů s městskými lidmi) a cit pro detail při tvorbě postav (včetně těch, o kterých se zásadně jen mluví a i když jsou někde poblíž přítomné, tak víme, že se neukážou). Neumím tuhle knihu dost dobře popsat. Vím jen, že když ji nebudete číst povrchně (a přesto se dá "zhltnout" rychle), může ve vás dlouho zůstat. Alespoň ve mně zůstala jako málo knih. A strašně mě štve, že nic jiného od jejího autora neexistuje v českém překladu. Můžu jen doufat, že se to změní...