Nadia Comaneciová

Hodně netuctové čtení, ani náhodou odpočinkové, naopak, dalo mi dost práce dočíst... Autorka získala za knihu sbírku ocenění, asi ne nadarmo. Francouzka, narozená v polovině osmdesátek, která prožila dětství v Rumunsku, zvolila zvláštní formu. Kniha působí jako biografie; Lafonová čerpala ze zdrojů, které ale představují jen malou část z nepřeberného množství existujících knih, filmů, novinových článků, ústních svědectví, archivních materiálů rumunské tajné služby... A rovněž z autobiografie sepsané Nadiou Comaneciovou. Propojila ty vrcholně subjektivní popisy událostí víceméně skutečných fiktivní korespondencí a telefonáty se samotnou Nadiou. A nabídla tak množství protichůdných pohledů a třecích ploch, nutících k nikterak příjemnému zamýšlení... Klíčovým tématem je svoboda. Vnitřní, vnější, domnělá, skutečná, co znamená, co přináší, co bere, kolik (a čeho) stojí, v čem je nebezpečná, zneužitelná, klamavá, ošidná, zmrhaná... Musela bych hodně citovat, abych se byť jen přiblížila tomu, co všechno se mi při čtení zadralo pod kůži... Jinak je děj "biografie" obdivuhodně plynulý, Lafonová s naprostou lehkostí a bravurou spojuje vyfabulované podrobnosti a dění se získanými a převzatými popisy událostí na pozadí studené války. Text je jazykově bohatý, pro mne v závěrečné části (možná až trochu zbytečně natahované) na samé hranici srozumitelnosti, když děj přeskakuje v časových rovinách, fikci, mnohovrstevné realitě, filozofických náhledech, politických zvratech, metaforách, zkoušejících postihnout Nadiiny duševní pochody... Čekala jsem něco jiného. Nelituju.

Do třetice názor na knihu z ještě jiného úhlu pohledu. Autorka podtitulem i obsahem evokuje totalitní praktiky a životní příběh Nadii je absolutně prorostlý režimem. Celou knihou se možná trochu se svým dětstvím v Rumunsku vypořádává? Nevíme. V závěru knihy jí gymnastka klade otázku "proč" knihu chtěla napsat a přímá odpověď tam není, což je asi dobře. Dává prostor úvahám čtenáře. Z mého pohledu je klíčová smysluplnost kontra adorace vrcholového sportu. Obrovské množství vedlejších motivů, které se v něm sbíhají. Novodobé náboženství ? Dobrým doplňkem by jistě byla četba knihy Jiná Gabriely Koukalové. Neudělám to protože ano, zadře se vše pod kůži a sport dostává hořkou příchuť. Máte i zde pocit lehké koketérie s bulvárem. Olympijský průmysl. Soupeřivost je přirozená. Soupeřivost vrcholového sportu, které kryjí záda nemalé peníze má jen malý krůček ke zvrhlému promítání nejrůznějších osobních ambicí. Bohužel. Se svobodou je nakládáno velmi neomaleně. Myslím, že vůbec nevadí jak autorka nakládá s fakty. Vyplyne mnoho pohledů na vrcholový sport jejichž katalyzátorem je rumunské děvčátko, které se souhrou okolností dostalo do středu dravého proudu...... Souhlasím, že závěrečné kapitoly nejsou úplně srozumitelné až trochu tápající.