Nádhera života

Citlivě popsaný milostný příběh založený na důkladné znalosti Kafkova života a díla a zároveň poskytující dostatečný prostor i postavě Dory a dobovým okolnostem. Odbíhám, ale právě pro poslední jmenované jsem při čtení myslela na román Ireny Douskové o Jaroslavu Haškovi. Oba, Kafka i Hašek, se narodili v Praze ve stejném roce, a zemřeli pouhý rok po sobě, krátce po dosažení čtyřiceti let. Zdánlivě snad nemohli být rozdílnější – pyknický Hašek, pokládaný za bonviána a možná trochu potížistu, a v protikladu k němu vysílený Kafka, odkázaný v nemoci na svou výchozí rodinu, úzkostný a dodržující rady lékařů... Přesto jako by ani jednomu nebylo dopřáno rozvinout ve své době nesporný talent, uzdravit se, získat širší přijetí v souladu s vlastním přesvědčením. "Někdy se sám sebe ptá, co zůstane. Má na kontě tři zpackané romány, pár tuctů povídek, k tomu psal celý život dopisy, převážně ženám, které nebyly v jeho blízkosti, dopisy a zase dopisy, ve kterých stálo jen, proč není u nich a nežije s nimi." Přes všechny vnitřní obavy, rozpolcenost a kritický pohled na vlastní tvorbu i osud naštěstí odkaz některých výrazných osobností zůstává. Ale člověk by jim přál ještě víc.

Úžasně vyprávěný příběh dvou souznících lidí, Franze a Dory, líčení nejniternějších prožitků bez patosu. Kniha mě naprosto strhla - nejen proto, že jsem nedávno četla Kafkovy dopisy F., a tak jsem si mohla řadu jeho pocitů z doby před smrtí dát do souvislosti s předchozími texty. Oceňuji (pro mě) výjimečně krásný styl a autentičnost knihy.