Naděje umírá poslední

Žiadne slová nedokážu zachytiť tie pravé pocity, ktoré mnohí prežívali v getách alebo koncentračných táboroch počas holokaustu. Osobne prežívam mučivé pocity už iba pri čítaní každého jedného vypovedaného svedectva, takže prežitie tohto pekla pokladám za zázrak. Prejavujem uznanie autorke tejto knihy, a okrem nej mnohým ďalším autorom, ktorí zažili holocaust a dokážu o tom vydávať tie najvierohodnejšie kruté pravdy, lebo okrem vytetovaného čísla boli alebo ešte sú celý život poznačení najhoršou stigmou v dejinách ľudstva a žiť s ňou si vyžiadalo ďalšiu silu aj odvahu. Na tejto výpovedi mi je sympatické aj to, že autorka okrem utrpenia opísala aj malé krehké záblesky šťastia vychádzajúce najskôr zo sily rodinej súdržnosti, od blízkych príbuzných, neskôr priateľov a dokonca aj od nepriateľov, ktoré jej pomáhali prežiť možno aj navzdory jej povahe a optimizmu.

Velmi silný a dojemný příběh o židech,válce a přežití. Moc hezká kniha,ale také hodně smutná. Ale i přesto doporučuji přečíst.

POGROMY, pak HOLOCAUST. Děsivé! A to jsou Židé od starověku považováni, díky svému vědění za NÁROD KNIHY. Přesto je před lidskou krutostí, závistí a hloupostí nelze ochránit, stejně jako kohokoliv jiného... V hlavě mi utkvěla spousta autorčiných otázek, kdy se sama sebe ptá ,,Proč zrovna i JÁ? Co dělá Evropa a všichni ti mocní? Opravdu to co se nám děje nevidí, nebo se pro svůj klid a bezpečí dívá, dívají raději jinam...? Kniha není asi pro každého na přečtení. Ze vzpomínek Haliny Birenbaumové mi běhá mráz po zádech ještě nyní.

Žiadne slová nedokážu zachytiť tie pravé pocity, ktoré mnohí prežívali v getách alebo koncentračných táboroch počas holokaustu. Osobne prežívam mučivé pocity už iba pri čítaní každého jedného vypovedaného svedectva, takže prežitie tohto pekla pokladám za zázrak. Prejavujem uznanie autorke tejto knihy, a okrem nej mnohým ďalším autorom, ktorí zažili holocaust a dokážu o tom vydávať tie najvierohodnejšie kruté pravdy, lebo okrem vytetovaného čísla boli alebo ešte sú celý život poznačení najhoršou stigmou v dejinách ľudstva a žiť s ňou si vyžiadalo ďalšiu silu aj odvahu. Na tejto výpovedi mi je sympatické aj to, že autorka okrem utrpenia opísala aj malé krehké záblesky šťastia vychádzajúce najskôr zo sily rodinej súdržnosti, od blízkych príbuzných, neskôr priateľov a dokonca aj od nepriateľov, ktoré jej pomáhali prežiť možno aj navzdory jej povahe a optimizmu.

Velmi silný a dojemný příběh o židech,válce a přežití. Moc hezká kniha,ale také hodně smutná. Ale i přesto doporučuji přečíst.

POGROMY, pak HOLOCAUST. Děsivé! A to jsou Židé od starověku považováni, díky svému vědění za NÁROD KNIHY. Přesto je před lidskou krutostí, závistí a hloupostí nelze ochránit, stejně jako kohokoliv jiného... V hlavě mi utkvěla spousta autorčiných otázek, kdy se sama sebe ptá ,,Proč zrovna i JÁ? Co dělá Evropa a všichni ti mocní? Opravdu to co se nám děje nevidí, nebo se pro svůj klid a bezpečí dívá, dívají raději jinam...? Kniha není asi pro každého na přečtení. Ze vzpomínek Haliny Birenbaumové mi běhá mráz po zádech ještě nyní.