Nacistova dcera

VZPOMÍNKY... Greta sbírá jejich střípky, něco si vybavuje, něco si spojuje, ale není to lehké - má alzheimera. Dětství prožila za 2. světové války. Myslí si, že má v sobě "gen zla" po otci - nacistovi. O tom všem vypráví své terapeutce, o rodině, o koncentračním táboře, o nevědomosti mládí, lásce, utrpení. Musím říct, že konec mě překvapil a opravdu dojal. SPOILER: Konec mi připomněl Zápisník jedné lásky :-) a stejně tak mi přišlo moc smutné, že Anna si kvůli své nemoci nevzpomíná na všechny události , svého manžela a syna :-( vím jak je těžké někoho "ztratit" tímto způsobem...

Velké překvapení. Knihu jsem si vzala v knihovně v podstatě "do počtu", když jsem ji zahlédla v regále novinek, ačkoliv obal byl pro mě docela prvoplánový, lehce zaměnitelný s desítkou jiných obálek a po přečtení musím souhlasit s komentářem níže, ke knize se vůbec nehodí. Nemůžu uvěřit, že knihu napsal cca třicetiletý muž. Přitom tak vyzrále a emotivně na mě příběh Grety, bojující na sklonku života s vážnou nemocí a Anny, v deníkových vzpomínkách, působí. Opět trochu jiná kniha o 2.světové válce, která si nelibuje v krutých popisech, ale stejně mě mrazilo. A ještě doporučení. Škoda, že jsem si přečetla komentáře před čtením knihy, jeden z nich obsahuje neoznačený spoiler takže o překvapivý závěr jsem byla ochuzena. I tak dávám nejvyšší hodnocení a těm, co mají tento typ příběhu a dobu, kdy se odehrává, rádi , doporučuji.