Na zemi peklo, na nebi smrt

Všichni tak nějak známe historii druhé světové války. Známe datumy, města kde se bojovalo a jak to dopadlo. A číst něco nového kde se dozvíte to stejné už je trochu “nuda”. Tato kniha je jedinečná hned v několika směrech. Popisuje život skutečného vojáka Ericha Grunese z Hodonína který létal pro Luftwaffe na východní frontě. Jeho příběh by byl navždy zapomenut nebýt shody náhod kdy jeho zarosteny a zapomenutý hrob na Hodonínském hřbitově objevil historik Petr Gruber. Ktery zjistil ze voják který je zde pochovaný bydlel kousek od jeho domu a začal se tak zajímat o jeho osud. Koupil jeho hrob, dal ho do poradku a sehnal si dopisy od rodiny které Erich psal domu a vznikl příběh který mě osobně velmi dojal svoji velikosti. Autor knihy je pilot letadel, takže dokonale znal techniku na které Erich létal, dokonale popisoval situace které v letadlech nastávali když se například dostala posádka pod palbu. Kde to urvalo jakou hadičku a co urvaní teto hadičky ma za důsledky pro ovládání letadla. Autor knihy je také odborníkem na zbraně, takže dokázal mluvit opravdu skvělým popisným jazykem o tom jak Erich obsluhoval určité typy zbraní. I lajkovi se tak naskýtá velmi přesný obraz toho co se v letounech dělo když se pracovalo. Kdyby to bylo jenom takhle, tak je kniha dobrá, stačilo by to na to aby lidi bavila. K mému úžasu ale kniha byla vůbec nejsilnější v tom jak byly rozpracovány psychologické profily postav. Kniha nabízí dokonalý popis toho co se hodí hlavou posádce která letí nad krásnou krajinou, rika co se honi hlavou střelci letadla kdyz se dostane pod nepřátelskou palbu, nebo na co mysli když vidí umírat desítky svých kamarádů. Kdyz bych mel popsat knihu třemi slovy reknu psychologicky historický román. Bylo by škoda ale zůstat u tak strohého popisu. Kniha je surovým realismem a jistě vás vnitřně zasáhne ze budete po jejím přečtením vypadat jako by vedle vás vybouchnul granát který roztrhal někoho koho jste měli rádi. Erich byl nadšeným mladým klukem který dospíval v režimu který chytil jeho srdce tak jako dalším tisícům mladých kluků. Nadšený mladý kluk plny ideologie který znal všechna evangelia NS se dostal na frontu. Ze začátku pohodička, sem tam někdo umřel, ale to je válka, tam to prostě takto chodí. Jenomže tohle nebyla zapadni fronta, kde se letělo pár akcí které byly v klidu a pak se slo na vínečko, syreček nebo dobry croasanek s francouzskýma holkama někde do podniku. Východní fronta byla jiná, byla brutální, nelítostná. Vojáci pochopili ze Rusko není Francie a postupem času jde vidět jak vojáky opouštěl fanatismus a idiologie kterou si sebou na frontu vezli. Ta se da udezet par utoku, ale v moment kdyz vam kazdej den, kazdou akci umre nejaky kamarad, vy po sichte vymetáte z letadla ostatky svých kolegů ona vás proste po nejakem casem ta ideologie přejde. Dostanete se do módu kdy uz nebojujete za životní prostor na vychode, ale jen pro to aby jste dnes neumřeli vy. Parafrázuji citat nebyo myšlenkový pochod Ericha kdyz ležel nad tunou pum v letadle: dneska zase budou umírat lidi a život bude krásný kdyz dnes neumřu ja. Erich sel na frontu jako ukázněny mladý voják který neholdoval alkoholu. Po roce létání na východní frontě opatrovali vodku jako svěcenou vodu. Proč? To čeho jste svědky Vás prostě donutí a vy chcete otupit svoje smysly pro to aby jste prostě zitra zase mohl neohroženě letět pracovat. Kniha nestraní Německu ani SSSR, píše o věcech tak jak byly, bez prikras. Mozna nekterym vezme jejich kavárenské ideály ale to nevadi. Erich sel na frontu bojovat proti mongoloidním hordám podlidi. Po par ofenzivám malinko vystřízlivěl a tak jako stovky tisíc dalších vojáků umrel jiste s o něco realističtějším pohledem na situaci. Čest památce všem padlým vojákům na obou stranách. Nedopusťme prosim znovu takovou válku.

Příběh zajímavý, určitě do té doby, než začnou lety na ruské frontě. To se pak logicky děje to samé, když se letí tak jde o to doletět, přečkat útoky ve vzduchu, odhodit pumy, přečkat útoky na cestě zpět a přistát. Jasně, ale když to bylo poněkolikáté, začalo mě to trochu nudit. A ten konec mi přišel dost rychle useknutý. Na kolik je to podle skutečnosti nevím, ale když to měl být román, čekal jsem o něco víc.