Na vlastní oči: Příběh válečného Kyjeva

Četl jsem v angličtině, takže to je trochu zkreslené. Klady: jednoduchá, přímočará, atraktivní, twitterová forma. Autor je pověstný glosátor na X, který bych řekl, že mu sedí více než dlouhá forma knížky. Dále se mi velmi líbily pasáže před invazí i během ní. Sonda do autorova života v té době. Nechybí historická fakta typu jak probíhala komunikace z Ruska, ze Západu, jak to vnímali na Ukrajině. Například: - Zelenský byl před invazí velmi nepopulární, protože zlehčoval možnost invaze, až tak, že velmi ztrácel důvěru. Nevěřili mu jako lídrovi pro válku, ale hned v prvních dnech ukázal opak. - Po letech rozpadu procházela ukrajinská armáda inovacemi a rekonstrukcí, která zajistila, že se od invaze dále dokázali dobře bránit. Rusáci s tím moc nepočítali, ostatní jako s ničím, co bude znamenat odpor. - Přesto se Ukrajinci přepočítali, protože hlavní nápor čekali na Donbase a od Krymu, nikoliv přímo ze severu a na Kyjev. Bitvu o Kyjev a předtím o letiště Hostomal snad vyhrála úplně na hraně jediná brigáda a domobrana. Zápory: místy je to strašně rozvláčné. Ponomarenko vyznává lásku Kyjevu, ukazuje svůj život. Až na malé výjimky to není nosné a dalo by se to velmi osekat, aniž by pocit z knihy utrpěl. Často se opakuje a cyklí. Přesto jsem rád, že jsem to četl. Je to zajímavá sonda do duše národa, který obdivuju a budu dále podporovat.